Slovensky
Česky
English
Na první letošní jarní trénink jsem vyrazila do Finale Ligure. Nejenom proto, že v Čechách se ještě v parcích lyžuje, ale hlavně i kvůli tomu, že jsem se sem od podzimu chtěla moc podívat, takže když se naskytla příležitost, vyrazila jsem.
Posádku pasažerů, se kterými mě čekala dvanáctihodinová cesta, jsem poprvé v životě viděla lehce po čtvrt na sedm ráno u auta kdy jsme vymýšleli jak naložit šesté kolo, můj nemalý nákup, manu, chrániče a mě. Po chvíli praktického cvičení tetrisu, obětování několika spacáků a jedné do té doby bílé deky, se majiteli našeho dopravního prostředku vše úspěšně podařilo naložit a my jsme všichni usedli do pohodlného transportéru Volkswagen T5 L2H3.
Hned po nasednutí jsem se ukázala ve svých pravých barvách, protože bych to přeci nebyla já, kdybych nenechala svůj plášť válet na chodníku opřený o lampu. 🙃
Cesta i přesto jak strašně dlouze zní,dvanáctihodinová, utekla rychle, protože když člověk projíždí mezi zasněženými švýcarskými horami s pocitem, že za chvíli bude sjíždět jiné hory na kole, nemůže se necítit skvěle...
Dneska sme vyrazili obhlídnout Finale po svých, tedy poctivě jsme si to všechno odšlapali. Startovali jsme v nadmořské výšce nula metrů nad mořem. Tvrdé jádro ujelo 54 km s převýšením 1600 m.n.m., já sem ale jejich tempem odpadla už skoro na cestě na traily, která vedla po silnici. Na poslední šlapání jsme se tak krozdělili a někteří z nás zamířili domů. Přišli jsme tak o jedno šlapání a jeden sjezd a kolik jsme tak ujeli nevím, protože jsem si zapomněla v té euforii zapnout chytré aplikace, příště to napravím :-).
