🦇🐇 MOTORKÁŘSKÁ VÝPRAVA ZA SUPY DO CARTAGENY 🏍️

Zní to jako špatný vtip... V Cartageně ztratili římské divadlo. Postaveno bylo v 1. století a mohlo pojmout naráz přes 6 000 diváků. U toho divadla stojí (dnes již pobořená) katedrála zasvěcená Panně Marii a taky hrad Castillo de la Concepción, další venkovní scéna a okolo stojí obytné domy. V sousedství divadla je také veliký, vojensky významný přístav. V roce 1988 při opravě jednoho z obytných domů na něj náhodou narazili. Zanesené zeminou a během času.  Archeologové našli přes 60 procent nedotčeného původního divadla, které v Hispánii římané zanechali. Dnes je to místo muzeum. Přijďte se do něj podívat.

Oslavy Vánoc v Cartageně vrcholí, před radnicí je královská schránka na vánoční přání dětí a také se již chystá Tříkrálový dort. To vám byl had! Vinul se kolem tří stran radnice, jako ta největší anakonda! V sobotu si všichni do města přinesli jen radost a veselí. Hoy a disfrutar, mañana ya veremos! Slavíme dnes, zítra se uvidí!

Ve španělské Murcii slaví stále Vánoce. Ode dne Kristova narození až po svátek Tří králů. Zde v předvečer svátku procházejí městy veliké průvody s alegorickými vozy. Z vozů se pak na děti skutečně štědře sypou bonbóny a hračky. V Cartageně se kvůli očekávanému zhoršení počasí, přesunuly oslavy příchodu Tří králů a alegorický průvod už na sobotu. Před polednem přivítala Tři krále starostka města před radnicí a děti mohly do velikých, speciálních poštovních schránek házet dopisy se svým přáním. A zatímco děti s rodiči (a Netopýr s Králíkem) se šli projít do města a na oběd, před radnicí panoval horečný shon. Pódium, které tam dosud stálo, zmizelo, a místo něj se kolem radnice objevila celá řada stolů s modrými ubrusy. A na nich se pomalu (no spiš rychle) začal skládat had z Vánočního dortu, který se po průvodu začal rozdávat dětem i dospělým. Průvod měl začít v 18 hodin. Abychom měli dobré místo na natáčení průvodu, stáli jsme u bariéry už v 17,15 a nebyli jsme rozhodně sami. Sledovali jsme pouliční prodavače balónků a různých mlsek, jak obratně manévrují svoje vozíky koridorem průvodu a ochotně prodávají vodu, slunečnicová semínka, křupky, či cukrovou vatu všem, co si chtěli zkrátit čekání na průvod něčím na zub. Po 18. hodině se rozsvítilo slavnostní osvětlení Cartageny. Rozzářily se kmeny palem a i sochy Kašpara, Melichara a Baltazara, stejně tak veliká vánoční hvězda před nimi. Dohrála hudba. V čele průvodu jely dvě policistky na motorkách a další vozy policie. Lidé jim mávali, a přiznejme si, že za všechnu tu práci si uznání zaslouží. Potom projela auta sponzorských firem. A pak začalo bubnování, hudba a přijížděly první alegorické vozy. Aladin, panáček Lego, drak, dinosauři, ráj elfů i džungle. Děti i dospělí mávali, volali a hlavně chytali sladkosti, plyšáky a míče, které jim házely pohádkové bytosti z vozů. Ve finále přijely vozy samotných tří králů. Nevěděli jsme co dřív, natáčet, smát se, obdivovat, snažit se chytit nějaký bonbón? Nakonec jsme stihli všechno dohromady. I sbírat na zemi spadané sladkosti a dávat je malým dětem. Všechny měly rozzářené oči, všechny byly nadšené. A to je čeká ještě nadílka doma, v noci na 6. ledna. Průvod se pomalu přesouval do dalších ulic a rodiny s dětmi zamířily k radnici, aby ochutnali dort. My šli za průvodem a pozorovali nadšení všech. Ano, carramba, tady umějí slavit Vánoce!

"Teple se obleč na motorku, Králíku budeme v horách," řekl Netopýr. Králík poslechl. Vzal si tričko s krátkým rukávem, potom nátělník s dlouhým rukávem, svetr, punčocháče i ponožky a až pak si oblékl věci na motorku. A hurá do Sierra Espuňa KONEČNĚ na ty supy! Králíkovy představy byly velice jasné. Supi už od božího rána leští peří a trénují otočky, aby se mohli Netopýrovi a Králíkovi předvést v plném lesku. Motorka uháněla chladným ránem (a že tedy fakt chladným ránem, i tady umí pořádně zasudit). Do Totany pod horami jsme dorazili podle plánu - nad plán - Králík mírně promrzlý, leč stále pln nadšení. Ono totiž je na co se koukat. Sady plné pomerančovníků, pole s artyčoky, saláty, květáky a kedlubnami. A vesnička Aledo, na kterou si vyhradíme samostatný výlet. A už jsou tu hory, Národní park Sierra Espuňa se tyčí do výšky 1585 m nad mořem. A ta klikatá silnička. Jestli zrovna tohle máte rádi při jízdě na motorce, tak tohle si musíte zkusit. Ale i pro cyklistické a pěší výlety je park jako stvořený. Avšude voní rozmarýn a divoký tymián. Zelené borovice se kývou ve větru a na nebi... Na nebi ani pírko! Ale o těch borovicích si ještě povíme, protože to je velice, velice zajímavé a důkaz, že správně vedená ekologie má smysl. Supy jsme nepotkali, ale třeba se ještě ukážou. Zato jsme viděli sníh! A Králík v horách a na zpáteční cestě promrzl jako drozd!

Současné záplavy v Granadě a hrozící záplavy ve Valencii nám připomněly, že bychom vás měli varovat před Ramblas - suchými koryty řek, kde rádi lidé parkují a táboří, ale která se mohou stát smrtící pastí. Dole u moře si totiž turisti neuvědomí, že nahoře v horách mohou být prudké deště, které vyprahlá, ztvrdlá země jižního Španělska není schopná pojmout. Nevsáklá voda se pak, žene do údolí právě těmito Ramblas a bere sebou vše - kameny, bahno, auta, domy a i životy lidí. Zítra se na Youtube můžete na jedno takové koryto podívat a dozvědět se i o tragédii jednoho kempu, který byl postaven na špatném místě. 

Počasí odvolalo, co odvolalo a přineslo, co předtím slibovalo - déšť. Tedy déšť to byl dole u moře v Cartageně, v Murcii, která je v horách, už to byl prachsprostý, vytrvalý slejvák. Nicméně to nás neodradilo - navštívit tak veliké a lidnaté město jako je Murcia v dešti a o Vánocích má nesporné výhody. Jednak jsme bez potíží zaparkovali v podzemních garážích, jednak město bylo prakticky liduprázdné. Stejně tak i katedrála. Navštěvníků bylo jen pár a tak jsme vůbec nerušili lidi, kteří přišli na mši svatou. K těm jsme se také připojili a po skončení mše si i Králík šel políbit kolínko Jezulátka. Dojalo ho to k slzám. Králíka tedy, ne Jezulátko.

 Zaspat ranní odjezd? To se stane, navíc, nejsme prakticky na nikom závislí, tak se toho zas až tak moc nestalo. Ztratit přední SPZ? To už je tvrdší chlebíček. Zůstala snad na tom velikém příčném prahu před Nimes, kterého jsme si navšimli? Nárazem se nám uvolnil jeden popruh na motorce a rozpojila hadice sání v motoru auta, proč by tedy nemohla vypadnout SPZ, rána to fakt byla velíká.

A nebo je někde spláchnutá v louži mezi rýžovými poli i Chilches, kam nás omylem navedla navigace? Víme jenom, že prázdné místo vepředu vozidla bude chtít aspoň provizorně doplnit. Zatím to nejhorší přislo včera tak touto dobou. Přihlásili jsme se do rezervovaného kempu, začali vybalovat náš nový, ještě originál zabalený stan. Kde jsou ale tyčky? Opravdu jsme rozvinuli celý válec plachtoviny, abychom zjistili, že ne... Tyčky nemáme. Možná slaví svátky osaměle doma v garáži, možná nastala chyba již při koupi? Ale co teď? Nejeli jsme přeci do Cartageny, abychom se otočili na patě a schlíple jeli domů.  Našli jsme maličký bungalov v jiném kempu, hodnému recepčnímu jsme vysvětlili (skrz hysterický smích), že musíme rezervaci zde zrušit a odjet. Našli jsme naše nové ubytování. Není tak prostorné, jako by byl ten veliký, nový stan. Ale je dost pohodlné, s kuchyňským koutkem a malou koupelničkou. A taky tam nefouká a má malou verandu, kde můžeme posedět. Zkrátka výprava za supy jede dál. Štěstí přeje připraveným a nebo těm kreativním a vytrvalým.