Zaspat ranní odjezd? To se stane, navíc, nejsme prakticky na nikom závislí, tak se toho zas až tak moc nestalo. Ztratit přední SPZ? To už je tvrdší chlebíček. Zůstala snad na tom velikém příčném prahu před Nimes, kterého jsme si navšimli? Nárazem se nám uvolnil jeden popruh na motorce a rozpojila hadice sání v motoru auta, proč by tedy nemohla vypadnout SPZ, rána to fakt byla velíká.
A nebo je někde spláchnutá v louži mezi rýžovými poli i Chilches, kam nás omylem navedla navigace? Víme jenom, že prázdné místo vepředu vozidla bude chtít aspoň provizorně doplnit. Zatím to nejhorší přislo včera tak touto dobou. Přihlásili jsme se do rezervovaného kempu, začali vybalovat náš nový, ještě originál zabalený stan. Kde jsou ale tyčky? Opravdu jsme rozvinuli celý válec plachtoviny, abychom zjistili, že ne... Tyčky nemáme. Možná slaví svátky osaměle doma v garáži, možná nastala chyba již při koupi? Ale co teď? Nejeli jsme přeci do Cartageny, abychom se otočili na patě a schlíple jeli domů. Našli jsme maličký bungalov v jiném kempu, hodnému recepčnímu jsme vysvětlili (skrz hysterický smích), že musíme rezervaci zde zrušit a odjet. Našli jsme naše nové ubytování. Není tak prostorné, jako by byl ten veliký, nový stan. Ale je dost pohodlné, s kuchyňským koutkem a malou koupelničkou. A taky tam nefouká a má malou verandu, kde můžeme posedět. Zkrátka výprava za supy jede dál. Štěstí přeje připraveným a nebo těm kreativním a vytrvalým.