V knize najdete jednu z těchto krásných ilustrací od Antonína Svatoše z Krnova.
Kniha je příběhem ztráty, bolesti a síly. Vladimír, který přišel o všechno, nám ukazuje, jak i v nejtěžších chvílích najít naději. Protkána autentickými fotografiemi, kniha připomíná, že i když ztratíme vše, neztratíme schopnost pomoci a být tu pro druhé.
Author: Vladimír Kořínek
Apr 20, 2025
V knize najdete jednu z těchto krásných ilustrací od Antonína Svatoše z Krnova.
Apr 17, 2025
Zazvonil mi telefon. Na displeji svítilo jméno Katka. Přijal jsem hovor. „Ahoj, Vláďo,“ ozvala se vesele. „Jen abys věděl – už jsme s manželem vyrazili a míříme do Uničova. Tam vyzvedneme vysavač a nějaké věci pro malé dítě. Kolem desáté bychom měli být v Bolaticích u Opavy, kde nabereme sporák a další vybavení. A pak pokračujeme do Krnova. Budeš někde poblíž, Vláďo?“
„Ano, Katko,“ odpověděl jsem. „Budu ve svém vytopeném bytě na Libušině. A tys říkala, že jedete na Sokolovskou, že?“ „Přesně tak,“ potvrdila.
Usmál jsem se. „Tak jakmile dorazíte do Krnova, zavolej mi. Nasměruji vás přímo na místo a pomůžu vám s předáním věcí.“ „To je paráda, díky moc, Vláďo,“ oddechla si Katka.
„Není zač, budu čekat na tvůj hovor. Ahoj zatím!“ „Ahoj!“ rozloučila se.
Po dvanácté mi zazvonil telefon. „Ahoj, Vláďo za pár minut budeme v Krnově,“ ozvalo se na druhé straně. Mám pro pána na sokolovské ulici mikrovlnnou troubu, boty, oblečení a pár peřin. Podle navigace bydlí kousek od tebe.“ Chvíli sem mlčel. „Ano Katko, Sokolovská ulice je kousek od mého bytu.“
Katka dorazila do Krnova v odpoledních hodinách. Domy nesly stopy po vodě, ulice byly ještě stále zničené. Vláďa na ni už čekal za kruhovým objezdem, kde mával vedle svého auta. Jakmile ji zahlédl, zamířil k ní s úsměvem, ale v očích měl únavu posledních dní.
„Ahoj Katko, díky, že jsi dorazila,“ řekl a podal jí ruku. „Pojď, ukážu ti Sokolovskou.“ Katka vystoupila z auta, otevřela zadní dveře a vytáhla krabici plnou bot, oblečením a mikrovlnou troubu.
Katka, předává mikrovlnou troubu.
Apr 17, 2025
Když přišla voda
Stál jsem na zahradě díval se na nebe, které se ztrácelo v hustém závoji deště. Uvědomil jsem si, že voda je blízko. Možná blíž, než bych si přál. Vrátil jsem se do bytu. Venku stále pršelo, ale déšť už mi splýval v jednolitou kulisu.
Najednou mě probral zvuk, který připomínal vzdálený vodopád. Srdce se mi rozbušilo. Otevřel jsem dveře a uviděl, jak se voda valí přes hlavní vchod rovnou do sklepa. Hladina se pomalu zvedala.
Vracím se do bytu a nechci tomu uvěřit. Snažím přesvědčit sám sebe, že to nebude tak zlé. Najednou zavládne úplné ticho. Hrozivé, A já vím, co to znamená — sklep je zaplavený. Začnu jednat automaticky. Beru to nejdůležitější: osobní věci, oblečení, léky, doklady. Házím je do batohu a naposledy se rozhlédnu po bytě. Pak rychle zamířím k sousedům do prvního patra.
U sousedů samozřejmě nikdo nespí. Všichni jsou vzhůru, napjatí a neklidní. Ani se nestihnu dotknout zvonku a dveře se rozletí. Stojí v nich sousedka Jiřka. „Vladimíre! Pojď dál!“ zavelí a bez váhání mě vtáhne dovnitř.
V kuchyni je světlo. Na stole stojí hrnky s čajem, domácí slivovice. Jiřčina rodina sedí kolem stolu – její muž a syn. Atmosféra je hustá. Všichni mají v očích stejné otázky, na které zatím nikdo nezná odpověď.
„Co myslíte, jak dlouho to vydrží?“ zeptá se Jiřčin muž a těžce si povzdechne. „Sklep už máme plný. Za několik minut voda dosáhne úrovně našeho přízemí. Nemusím tam ani chodit, abych věděl, že voda už pohltila všechno. Nábytek, vzpomínky, každodenní život – všechno mizí pod hnědou hladinou.
Jiřka si mě prohlédne a vidí, že jsem na dně. „Je čas na domácí slivovici. Na co připijeme? „Na to, že to přežijeme,“ navrhnu hořce. Po slivovici se Jiřka postará o místo, kde můžu složit hlavu. Aspoň na pár hodin si odpočiň,“ řekne tiše. Lehnu si a zavřu oči. V hlavě mi pořád hučí voda, ale vyčerpání a alkohol mě nakonec přemůže.
Vstávám těsně před polednem a pomalu scházím do přízemí a zastavím se na schodech. Dveře mého bytu jsou dokořán. Voda si s nimi poradila stejně jako se vším ostatním. Na hladině plavou moje žabky. Ty, co jsem si koupil loni na dovolené. Teď se bezcílně pohupují v kalné vodě spolu s ostatními zbytky mého života.
žabky na hladině
Krnov, Moravskoslezský kraj, Česko
All or nothing. Project finished on Jun 1, 2025 at 13:19.