English
Česky
Slovensky
Když přišla voda
Stál jsem na zahradě díval se na nebe, které se ztrácelo v hustém závoji deště. Uvědomil jsem si, že voda je blízko. Možná blíž, než bych si přál. Vrátil jsem se do bytu. Venku stále pršelo, ale déšť už mi splýval v jednolitou kulisu.
Najednou mě probral zvuk, který připomínal vzdálený vodopád. Srdce se mi rozbušilo. Otevřel jsem dveře a uviděl, jak se voda valí přes hlavní vchod rovnou do sklepa. Hladina se pomalu zvedala.
Vracím se do bytu a nechci tomu uvěřit. Snažím přesvědčit sám sebe, že to nebude tak zlé. Najednou zavládne úplné ticho. Hrozivé, A já vím, co to znamená — sklep je zaplavený. Začnu jednat automaticky. Beru to nejdůležitější: osobní věci, oblečení, léky, doklady. Házím je do batohu a naposledy se rozhlédnu po bytě. Pak rychle zamířím k sousedům do prvního patra.
U sousedů samozřejmě nikdo nespí. Všichni jsou vzhůru, napjatí a neklidní. Ani se nestihnu dotknout zvonku a dveře se rozletí. Stojí v nich sousedka Jiřka. „Vladimíre! Pojď dál!“ zavelí a bez váhání mě vtáhne dovnitř.
V kuchyni je světlo. Na stole stojí hrnky s čajem, domácí slivovice. Jiřčina rodina sedí kolem stolu – její muž a syn. Atmosféra je hustá. Všichni mají v očích stejné otázky, na které zatím nikdo nezná odpověď.
„Co myslíte, jak dlouho to vydrží?“ zeptá se Jiřčin muž a těžce si povzdechne. „Sklep už máme plný. Za několik minut voda dosáhne úrovně našeho přízemí. Nemusím tam ani chodit, abych věděl, že voda už pohltila všechno. Nábytek, vzpomínky, každodenní život – všechno mizí pod hnědou hladinou.
Jiřka si mě prohlédne a vidí, že jsem na dně. „Je čas na domácí slivovici. Na co připijeme? „Na to, že to přežijeme,“ navrhnu hořce. Po slivovici se Jiřka postará o místo, kde můžu složit hlavu. Aspoň na pár hodin si odpočiň,“ řekne tiše. Lehnu si a zavřu oči. V hlavě mi pořád hučí voda, ale vyčerpání a alkohol mě nakonec přemůže.
Vstávám těsně před polednem a pomalu scházím do přízemí a zastavím se na schodech. Dveře mého bytu jsou dokořán. Voda si s nimi poradila stejně jako se vším ostatním. Na hladině plavou moje žabky. Ty, co jsem si koupil loni na dovolené. Teď se bezcílně pohupují v kalné vodě spolu s ostatními zbytky mého života.
žabky na hladině