Slovensky
Česky
English
Kap.2.5.2 Zvedání a pokládání
Chceme-li srovnávat dítě a dospělého, největšího rozdílu si všimneme hned – velikosti. Má tu výhodu, že dítětem můžeme snadno pohybovat, můžeme jej například zvednout a položit. Toto však v sobě zároveň skrývá jistou potíž – můžeme totiž dítětem pohybovat tak, jak chceme my, aniž bychom se na něj museli ohlížet.
Dospělým člověkem bychom pravděpodobně pohybovali jinak, protože je prostě těžší. Vzali bychom v potaz jeho anatomii, kosti a svaly, abychom nemuseli nést takovou váhu. Dospělý by nezažil „let vzduchem“ jako miminko.
Dospělí a děti se dále liší v proporcích, a především v možnosti položit si končetiny na podložku. Dětmi často hýbeme na základě zkušeností, které máme sami se sebou. Při pozorování svých pohybů dojdeme k tomu, že například ze židle často vstáváme švihem. Děláme to tak, protože jsme se to naučili v dětství v rámci dlouhého a komplexního procesu.
Když nás však něco bolí, začneme se pohybovat jinak, abychom se bolesti vyhnuli. Pohybujeme se pomaleji a využíváme jiné druhy pohybu, kupříkladu se podepřeme na boku.
Miminka již v děloze zažila různé způsoby pohybu. Každý kontakt s děložní stěnou umožnil, aby si dítě tvořilo síť svalového napětí, která mu dovolí nejrůznější pohyby. Otáčení, natahování a sklánění bylo důležité již před porodem, proto bychom na ně měli navázat i po porodu. Musíme přitom zohlednit rozdíl mezi proporcemi jednotlivých částí těla.
Ručičky a nožičky jsou totiž u miminka kratší než u dospělého: dítě tak nemůže položit ruce a nohy na podložku a ulevit si od jejich váhy.
Zvedání
Chcete-li dítě zvednout do náručí, mějte na paměti jeho anatomii. Naší podporou umožňujeme dítěti se přes bok dostat do sedu, to mu pomáhá uvědomit si gravitaci. Dítě však nezůstane sedět, hned jej za podepření zad a hrudníku zvedáme do náručí.
...