MĚSÍČKY - Příběhy z červené knihovny bez romantických konců

Post-existenční deník lidské nedostatečnosti

Dvanáct měsíců. Dvanáct zpovědí. Dva hlasy. Jeden svět na pokraji rozpadu.

Měsíčky jsou literární mozaikou, kde se střetávají dva radikálně odlišní autoři: Oto Visconti tvoří křehké obrazy ticha, melancholie a poetických metafor, zatímco Ferdinand de Sica řeže do živého – syrově, bez obalu, s nekompromisní upřímností.

Každý měsíc odhaluje fragment života v rozkladu: lásku, která bolí, samotu, která dusí, tělesnost, která zraňuje, stárnutí, závislosti i ztrátu víry. Texty se pohybují mezi něhou a brutalitou, poezií a vulgaritou, bolestí a touhou.

Měsíčky jsou pro čtenáře, kteří se nebojí zrcadla vlastních nepohodlí. Tato sbírka není jen příběhem – je jazykem, který zároveň spaluje a hojí.

Sběratelská limitovaná edice 100 ks.

Autoři jsou divadelní herci.

Měsíčky: Dvanáct měsíců, dvanáct zpovědí, dva hlasy

Sbírka Měsíčky spájí dva protikladné světy: poetickou melancholii Ota Viscontiho a syrovou, nekompromisní tělesnost Ferdinanda de Sicy. Každý z dvanácti textů zachycuje měsíc života – lásku, která láme, samotu, která svírá, sex, víno, trapas i ticho.

Tato kniha je literaturou bez filtru: drzá, upřímná, bolestivá, ale i něžná. Je to text, který se nebojí říct vše – a přitom zůstává lidský. Chceme, aby Měsíčky ožily v rukou čtenářů, kteří nechtějí jen číst, ale cítit.

Pomozte nám dostat tuto sbírku z našich hlav, harddisků a tiskáren do světa!

Co?

Ironický název je jen začátek. Měsíčky rozbíjejí klišé a podvrací očekávání. Dva autoři, Oto Visconti a Ferdinand de Sica, proplétají dvanáct povídek – každou pojmenovanou po měsíci, každou nasáklou sarkasmem, černým humorem a existenciální prázdnotou.

Poetika ticha se tu střetává se syrovou tělesností, láska s úpadkem, každodennost s šílenstvím. Příběhy tvoří lunární kalendář lidského selhávání: láska je zboží po datu spotřeby, vzpomínky křivým zrcadlem, tělo nástrojem touhy i trapnosti.

Měsíčky jsou literárním dialogem o tom, co znamená být člověkem, když nebe je příliš daleko a země už nic nenabízí. Pro čtenáře, kteří se nebojí smát se vlastní křehkosti a čelit ostré pravdě o lidské existenci.

Nerozumím. Co to je?

PMS roku: Poezie. Maso. Samota. Dvanáct měsíců pravdy.

Lyrika existenciální prázdnoty: Oto Visconti

Oto Visconti tvoří texty na pomezí lyrizované prózy, absurdního dramatu a filozofické zpovědi. Jeho jazyk je precizní, rytmický, propojující všednost s hlubokým symbolickým přesahem. Postavy jsou archetypy naší doby – vyčerpané, křehké, a přesto lidsky vřelé.

Visconti rozkládá jazyk, aby odhalil zranitelnost člověka. Jeho próza je kabaret bolesti a něhy, kde ticho zní hlasitěji než křik. Osloví čtenáře, kteří hledají literární experiment, melancholii a tichý protest proti chaosu světa.

Surová kronika těla a rozpadu: Ferdinand de Sica

Ferdinand de Sica píše nekompromisně – jeho hlas je syrový, přímý, místy šokující. Bez obalu odhaluje intimitu, trapnost a destruktivní touhy. Jeho texty jsou pulsující kronikou lidské slabosti, osamění a tělesnosti, zbavenou iluzí.

V duchu Charlese Bukowského či Virginie Despentes stírá hranice mezi vulgaritou a existenciální pravdou. De Sicova próza je kopanec do útrob – bolestivý, ale osvobozující. Pro čtenáře, kteří chtějí literaturu, jež nešetří údery.

Proč nás podpořit?

• Protože literatura nemusí být nudná jako rozvodový protokol.

• Protože někdo musí dát hlas těm, co bydlí ve sklepě s Viagrou a kočkou. 

• Protože pomůžete zaplatit sazbu, tisk, grafika a trošku šampaňského na křest.

• Protože můžete být u toho – s knihou, co vám bez obalu řekne pravdu, ať už jste v podprsence, nebo v pyžamu.

• Podpořte nás a buďte součástí literatury, která kope, hladí a nelže!

Děkujeme, že do toho jdete s námi!