S láskou k našemu pravému JÁ, vydejme společně knihu

Důvod, proč jsem napsal tuto učebnici, je zamyšlení se nad následující větou... Že žijeme ve světě logiky a rozumu. A spokojení nejsme, harmonie v nás také není… Něco tomu chybí… nějaký ten správný náboj, energie… ta pravá láska...

Láska je jak slovo, tak i myšlenka, emoce, ne/čin, energie a síla. Je tak základní hodnotou celého Vesmíru. Rozum je schopnost, ona láska je síla, energie, tohoto rozumu.

Láska nezná hranic náboženství, národních nebo kmenových tradic, zvyků, kultur, našich názorů a v konečném výsledku hranic našich států. Tato hodnota je univerzální a má své místo v každém z nás. Nutno podotknout, z této korunní hodnoty vycházejí další hodnoty. Příkladem vděk, odvaha, upřímnost, síla čelit realitě, empatie, pochopení aj.

Jistěže vědci potřebují vše vědecky zdůvodnit a ověřit. Pravdu k vaší pravé podstatě ovšem vědecky (rozumem) zdůvodnit nelze. To vaše hodnoty, názory, emoce a prožitky o vás samotných jsou pravdou vaší osobní.

Klíčem ke všemu je ta pravá, nepodmíněná láska. Dále víra v sebe sama pojící se se silou a odvahou. Následně je to otevřená, svobodná a vědomá mysl, přítomný okamžik = pozornost, nesmírná radost a sranda, touha být obohacen o nové myšlenky, rozvoj a v neposlední řadě vděk. Málem bych zapomněl… žít zákonem vnitřních faktorů. Vzpomeňte si, jak jste byli šťastní jako malé děti… Čím to asi bylo? Čtěte znova tento odstavec , prosím😊.

Lidé často neumí říct, co vlastně chtějí... A to je ten problém... Hledají a nenachází...

Jde o to, čemu věříme, co si myslíme, co emočně procítíme a co děláme. Všechny čtyři roviny by měly být v harmonii (v souladu). Pokud není, nenastává pravé prožívání. Naopak právě trpíme, příkladem úzkostí, depresí, nestálostí, nejistotou, stresem, závistí, méněcenností aj. a hlavně konfliktem jdoucího ze základní premisy, že nemáme v harmonii naši mysl a podvědomí.

Dosud jste skutečně nezatoužili žít svůj dar. Nejdete si pro to vše, kým vším můžete být, co můžete zažít a mít. A to je opravdu škoda.

Posláním této učebnice, jak už název napovídá, je skutečně prožít lásku k sobě samému. Přijetí sebe sama a počátek vědomého rozvoje. Nic nezastaví ducha, který procitl a zvěděl, že láska je skutečná. Proto ve své učebnici častokrát zmiňuji termín S láskou, abychom skutečně prožívali, a tak pamatovali.

Tato učebnice je více než pravda. Je to život. Je to náš dar. Toto je učebnice o nás, o lidstvu, o naší VELKÉ rodině.

Nezavírejme dveře před něčím, co může změnit můj i tvůj život.

Při přemítání nad správným příkladem k oné pravé, nepodmíněné lásce mě napadl film Titanic. Všichni jej známe a všichni jej považujeme za vrchol filmového průmyslu. A čím to asi bude? Těmi silnými emocemi, které v nás dokáže probudit. Láska, naděje, hravost, obětavost, otevřenost, síla, odvaha, šlechetnost, důvěra, radost a mnoho prožitků teď a tady se tam mísí s obrovským neštěstím. Já se zde dále budu zaměřovat na onu pravou lásku. Lásku, která za vás objeví vaše pravé já a zároveň vás naučí jej milovat a vážit si jej = milovat se a vážit si sebe sama. Mými pomocníky k vystihnutí oné lásky budou Jack Dawson a Rose DeWitt Bukater.

Jack probudil v Rose tu jedinou skutečnou lásku. Prožili spolu jen pár chvil, ale i přesto by tyto chvíle bezpochyby patřily mezi ty nejvíce okouzlující v jejich životě. Pamatujete na ten moment, kdy Rose ležela na plovoucím trámu ode dveří a Jack jí prosil o slib: „ … .“ Ačkoliv oba čelili strašným podmínkám na vyhlídky jisté smrti, stejně se dokázali soustředit na své nitro. Slíbila mu: „Nikdy nezapomenu, Jacku.“ Rose odpověď byla tak silná v přesvědčení, protože vycházela z čisté lásky. Oba cítili nesmírný strach (skutečně zažívali otázku života, či smrti), ale jejich láska byla silnější. Jediná skutečná síla pokořila strach. Někdy nám onu pravou lásku v našem nitru může probudit jiný člověk, který však již svobodným a S láskou je. A v tomto případě to byl Jack, volnomyšlenkář, který si S láskou užíval přítomného okamžiku, avšak jisté přání-výsledky do budoucna měl.

Snad pro mě ten nejvíce okouzlující moment je ona scéna, ve které Rose spokojeně ve své posteli odešla do jiných sfér bytí a vedle sebe má fotky svého šťastného života. Ano, šťastného života plného lásky a spousty dalšího, ačkoliv paradoxně svoji lásku ztratila před x lety, řekli byste... Ale ona ji nikdy neztratila. Její nitro, podvědomí, hořelo tou pravou láskou po zbytek celého jejího života. Díky Jackovi si uvědomila, jak krásná a dokonalá je. Že skutečná láska naslouchá každému chci a nikdy se do ničeho nenutí, jako například do sňatku s tím boháčem. Zkrátka začala skutečně žít a ony fotky tomu byly důkazem. Proto nikdy nemohla zapomenout na jistého Jacka, kterého nikdo dosud neznal…

Mé příjmení je Pokorný. Téměř po celý můj život jsem nebyl pokorný, pozorný a plně ochotný naslouchat svému pravému JÁ, S láskou. Bylo k tomu hned několik důvodů. Za prvé jsem byl již od mala omotán opakem té lásky, který plně vládl v naší rodině, snaha plnit požadavky ostatních, nedělat jim potíže, zdravotní stránka si se mnou pohrává již od dětství, mé životní eskapády mi taky nepomohly a jít na sílu silou taky není vždy dobré. 

Pochopil jsem, že S láskou přichází i ta správná hodnota pokory. Bez této pokory bych nikdy nebyl schopen napsat tuto knihu. Pokora není slabost. Naopak, dovoluje překonat nepřekonatelné. 

Could this be the greatest love of all?