Pomůžete nám s vybudováním malé koňské oázy? Naším cílem je vybudovat azyl pro staré, týrané a nechtěné koně a rádi bychom svojí činností pomohli zlepšovat vztah lidí ke zvířatům a k přírodě obecně. Chceme přinášet radost koním i lidem.
Autor: Soňa Navrátilová
Právo koně na život vyprší s dnem jeho užitečnosti. Mizí láska, výběhy, krásné stáje i starostlivá péče. Pro mnohé majitele je totiž takový kůň na obtíž a nechtějí ho dále „zbytečně“ živit. Někteří se rozhodnout poslat ho rovnou na jatka a koně tak zužitkovat do poslední peny. Osobně to považuji za zradu.
Před dvaceti lety jsem si koupila svého prvního koně, odpojištěného dostiháka s exkluzivním rodokmenem. Jmenoval se Vezír. Bohužel neměl tu výkonnost, jakou od něj očekávali, takže ho prodali dál. Stokilový nadšenec westernu, u kterého skončil, mu poničil záda a svým hrubým chováním totálně zradil jeho důvěru. Vezír byl od té doby hyn na záda a nesnášel chlapy. Potom působil v jedné stáji jako takzvaný provozák, kde na něm nikdo nechtěl jezdit, protože byl protivný a pro víkendové jezdce naprosto nevhodný. Již ve velmi mladém věku se stal neužitečným.
V tu dobu jsem se tam objevila já, co by naprostá amatérka, ale celoživotní milovnice koní, zaplatila jsem si jednu vyjížďku (na jiném koni) a už jsem byla rozhodnutá, že chci koně. Jakéhokoli. Prodali mi Vezíra. I když se mi celá stáj za zády posmívala, že jsem se stala majitelkou hajtry, bylo to to nejlepší, co mě kdy potkalo. Díky své nízké váze a uzpůsobenému sedu jsem byla vzácnou vyjímkou, která na něm mohla sedět a neničit mu záda.
Užili jsme si spolu mnoho krásných let, jezdili spolu na vandry, byl mým koněm i kamarádem. Bohužel trpěl artrozou, která se věkem zhoršovala, takže jsem na něm postupně přestala jezdit. Pár let jsem ho měla "jen tak" ustájeného, chodili jsme spolu na procházky, tentokrát jsem již nebyla v sedle, ale šupajdila jsem pěkně vedle něj. Ve stáji, kde jsem ho měla, se divili, na co si ho zbytečně držím. Měli za to, že vyhazuju peníze oknem. Nejčastěji jsem slýchala, že ho mám dát pryč a koupit si normálního koně na ježdění.
Dát koně pryč obvykle znamená, prodat ho na jatka, protože kdo by by si taky kupoval koně, na kterém se nedá jezdit. V té době to bylo zcela běžné. Koně, kteří již neměli využití se s klidným svědomím posílali na smrt. Bylo to normální, nikdo se tomu nedivil. Já toto považuji za největší zradu příteli, který ze sebe vydal co mohl, sloužil a dělal člověku radost.
Protože komerční ustájení je docela drahé a já se dostala díky nezdařenému podnikání do finanční krize, hledala jsem další možnost, jak mu dopřát domov. Měla jsem štěstí. Vezírek dožil v laskavé péči mé drahé sestřenky a její dcery.
Od té doby ve mě zrál nápad, že bych v budoucnu moc ráda poskytla možnost důstojného dožití pár koním, kteří již nemohou člověku sloužit a jejich osudem by měla být ulička smrti. Konečně jsem po letech potkala spřízněné duše, které to cítí jako já a slovo dalo slovo a nyní je tento velký sen na dosah ruky.
Carmen je kobylka, která mě velmi ovlivnila, i když jsem ji nikdy naživo neviděla. Carmen je vysloužilá, nesmírně hodná a pracovitá kobylka, zachráněná před jatky, polskou nadací Centaurus. Nabízeli ji k adopci. Moc, moc jsem jí chtěla pomoci a vzít si ji k sobě. Bohužel to nebylo v mých možnostech. Od té doby na ni myslím a doufám, že se má dobře. Ty oči! Carmen jsem vložila do fotogalerie, protože mě nesmírně ovlivnila a dala mi další impuls k tomu, abych svůj projekt uskutečnila.
Nadace Centaurus vykupuje koníky z polských koňských trhů, případně i rovnou z jatek. Po té se jim snaží hledat nový domov. Několikrát jsem jejich zasloužilou činnost podpořila malým finannčním dárkem a plánuji v tom pokračovat.
Koňské trhy Pajęczno jsou pro mnohé, prací udřené koně, poslední štací před cestou k řezníkovi. Hned brzy z rána budou stát v řadě a pro většinu z nich to bude jeden z posledních dnů, kdy uvidí slunce.
Naším cílem je vybudovat azyl pro staré, týrané a nechtěné koně a rádi bychom svojí činností a osvětou pomohli zlepšovat vztah lidí nejenom ke koním, ale ke zvířatům a k přírodě obecně. Chceme přinášet radost koním i lidem.
Principem našeho projektu je nabídnout lidem zážitek v koňském sedle, a tím spolu sponzorovat důchod těm koním, kteří již nikoho vozit nemohou.J ádrem celého nápadu je pastevní chov se základní pevnou dřevěnou ohradou (cca 400 m²) s bezpečným přístřeškem, na kterou bude navazovat louka s elektrickým ohradníkem, kde by koně byli přes den. Každý, kdo nám pomůže, získá možnost, zúčastnit se naší soukromé geocachingové hry s přírodní tématikou, nebo může získat různé zážitkové poukazy (kratší vyjížďky na koních či celodenní výlety a pod.).
Nějaké vlastní zdroje máme, ale abychom mohli odstartovat, potřebujeme i vaši pomoc.
Jsme malá partička s velkou láskou k přírodě a ke zvířatům, která věří, že život lze udržet v harmonii. Chceme dělat lidem radost a zároveň pomáhat koním v nouzi.
Chceme smýt paradigma, že koně mají právo na spokojený život jen do té doby, dokud mohou sloužit.
Chrudim. Krátké video objektu, který jsme získali najdete na našich FB stránkách zde.
Jednooký Princ 24. 3. jsme ve stáji přivítali na kost vyhublého starého koníka s vypíchnutým očičkem. Majitelka ho před časem vykoupila z hrozných podmínek, ale kvůli zdravotním komplikacím mu urgentně hledala náhradní domov. O jednookého, starého a v minulosti týraného koně moc velký zájem nebyl…
VíceTyto krásné, ručně vyráběné přívěsky na klíče jsou z dílny tvůrkyně Kateřiny Látalové, které moc děkujeme za dar a laskavou podporu.
Více
Komentáře