Kniha: Kdo je vlastně Fred Methedrin

Je tam vše co se nepodařilo vyškrábat na vnitřek rakve.

Kdo je to teda ten Fred?
Někdo mě označuje za nejznámějšího feťáka české sítě... no a co Eva Herczigová?

Kniha je primárně určená pro 'fanouškovskou' základnu ( plnou dětí na drogách) mé facebookové stránky => facebook.com/fetakfred

Kniha bude klasický paperback a tlustá bude zhruba 200 stran.

Na co použiju vybraný prachy jo?

Tak kromě toho, že se odpálim do vesmíru...? xD

• Samozřejmě, že většina jich padne na vytisknutí knihy, rozposlání kupujícím.
• Něco padne na POV kameru abych mohl natáčet vlogy na FB page.
• Něco na přípravu další knihy
• Část bych chtěl použít na nájem ( respektive na sociální projekt o tom jak je těžký začlenit fetku zpátky do normálního života) = vemu fetaka z ulice, nabidnu mu na urcitou dobu zazemi na to se postavit na nohy a vsechny zazitky z toho zapíšu do deníčku :D

Kniha obsahuje nespisovné, hrubé, urážející pasáže, takže by jí neměl nikdo číst. 

A nyní pár úryvků z knihy:

Na morálku seru - chlastam, hulim, beru

.
Už zas nevim z který strany mi to brko přišlo... 
Protože ho držim v pravej ruce tak ho posílám doprava a nikdo nic nenamítá... asi jsem to tipl správně. Sedim s partou lidí na něakým dřevěným pódiu a posloucham jejich patetický životní problémy.
Od politiky, přes sport až po koťátka se střevní chřipkou...
Když se začnou bavit o drogách tak se usmívám... 
Už je to docela doba, co jsem čistej... no... čistej... koule a tripy se nepočítaj ne?... každopádně o to víc jsem začal chlastat...
"A co ty... eh, jak se vlastně jmenuješ?" po pár vteřinách mi dochází, že to bylo na mě. Ptá se mě zrzka s obrovskýma... zelenomodrýma očima. Ztrácim se v nich a nedochází mi, že mě všichni pozorujou a čekaj na odpověď. 5 , 10 , 15 , 20 nejdelších vteřin. Divim se, že eště neuhla pohledem.
Schválně dělam, že jsem otázku na jméno neslyšel.
"Já nic, občas si zahulim... nesnášim fet, radši si dam rum..."
nehtem poklepu na prázdnou flašku Morgana. Musim vypadnout.
"Jdu do tesca doplnit" házim flašku do koše a nasazuju batoh...
"Můžu jít s tebou?" Tázavě na mě svítěj dva zelenomodrý světy.

............................

Ten pocit, když si dáš množství, který tě musí zaručeně zabít... brečíš, ale jen protože to kurevsky bolí... pak to pomalu začne padat a tobě konečně v plný míře dojde co jsi udělal. Najednou si vybavuješ všechny ty věci, který jsi chtěl za tenhle život povodit. 
Za zavřenýma očima se ti promítaj všechny tváře lidí pro který jsi důležitej... Pozdě, ten studenej pocit se ti už pomalu, od konečků prstů, začíná roztahovat po těle a ty víš, že až tě pohltí celýho tak přijde zachvát a tma.
Nechtěl jsem to tak... poslední šancí zůstává se to pokusit vyplavit ven adrenalinem, než přijde infarkt. Rozrážim dveře bytu a schody dolu beru dvěma skokama na patro. Nesmim zastavit, přebíhám silnici, hučí mi v uších a to troubení aut jako bych slyšel z hrozné dálky. Po dvou minutách už nemůžu, píchá mě v levej plíci a nemůžu se nadechnout. Lehám si na zem, zavírám oči a odcházim... Ticho, chlad a tma... pak najednou přichází bolest, nechápu co se děje. Hrozná rána, probouzim se, dusim se zvratkama - všechny jdou ven.
Vedle mě klečí ona, ruce má pořád na mojem hrudníku, ne to neni možný. Je jí tak strašně podobná, ty oči... Ale já jsem zpátky v realitě, kde jí potkat nemůžu. Kolem se scházej lidi, který by mě tu klidně nechali ležet dál... nebejt tý holčiny co klečí vedle... Něco se mi snaží říct, ale přes to hučení v uších jí neslyšim, někdo strašně daleko křičí, že záchranka už je na cestě. Poslední pohled do těch očí a pak se zvednout. Nejde to, nic mě neposlouchá a navíc se mě snažej zastavit. Pomalu se mi vrací cit do končetin, ale s ním znovu přichází i ta zima vevnitř, eště jednou se na ní otačim, drží mě za ruku, chce abych počkal na rychlou. Konečně neucukne pohledem, ale nakonec ho sklopí k zemi a pouští mě. Rozrážim dav ramenem a rozbíhám se odtud pryč.
Mám jednodenní okno... ale dneska jsem se probudil na chodbě ve svojem bytě. Dealer se tu staví, ale celej mi prej nedá... měl bych se na to vysrat...
Kolik šancí eště kurva dostanu?

.................................

Probouzí mě divnej pocit na hlavě... snad jako by mě někdo...
hladil?...
Hlavu mam v klíně cizí holky a byt ve kterém se nacházím vidim poprvé v životě. 
Ale ta vůně co mě obklopuje je mi strašně povědomá. 
"Už jsi vzhůru Péťo?"
Nikdo jinej tu neni... muselo to bejt na mě... prej Péťo... musim vypadnout.
"Jsem, kde máš záchod?"
Perník už nemam... ale vsadim se, že někde v peněžence mam rezervního tripa. Sice původně měl sloužit k několikahodinovýmu tripsexu. Ale potřebuju kopnout...nakonec stejně dřív objevuju psáňo s cukrem...
Jo... poslední čára... hah... pouštim sprchu, sundavam zrcadlo a spolu se zvukem rozjebaný přepážky smrkam ten shit.
Pak pověsim zrcadlo zpátky a pár minut se pozoruju...
Jako bych toho na druhej straně ani neznal... nechtěl znát.
"Seš v pohodě? Ty se sprchuješ? A sám? Můžu se přidat?"
Nevim co říct...
Nakonec si sundavam trenky...
"Můžeš"
Týpek v zrcadle se usmívá.
Utéct můžeš vždycky... Péťo

............................

Kniha je napsaná, nicméně postrádá formátování, které nehodlám dělat pokud knihu nevydám.
Proto počítejte s cca měsíčním zpožděním doručení knihy v případě, že projekt uspěje.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem co oželí svojí dávku aby přispěli na tak skvělou věc jako je moje knížka.