Vydání nového motivujícího románu "Ajťák, který hacknul život" a sbírky meditativních básní "Tišiny slov - básnický průvodce po hlubinách duše".
Autor: Michal Čagánek
Všechno, nebo nic. Tento projekt bude úspěšný pouze v případě, že dosáhne alespoň cílové částky do 19.11.2026 do 11:28.
Přišlo to jako zjevení. Přede dvěma lety jsem byl s přáteli v Maroku v přímořském městě Essaouira. Hned druhý den ráno po běhání na pláži mi do mysli přišla myšlenka: O tomto městě napíšeš knihu. Bude o radosti místních lidí, o tom, jak si naplno užít život. Prostě o tom, jak hacknout všechny staré vzorce myšlení, které nás obírají o radost a klid, a začít naplno žit...
Kniha vznikla velmi rychle, sotva za pár týdnů. To druhá kniha, sbírka básní "Tišiny slov", kterou současně chystám k vydání, krystalizuje řadu let.
Vydat 2 krásné knihy. Sbírku básní "Tišiny slov - básnický průvodce hlubinami duše" a novelu o radosti ze života "Hacknout život". Opravdu moc rád bych tyto knihy rád poslal do světa dělat lidem radost.
Ajťáka jsem napsal krátce po příjezdu z Maroka před dvěma lety. Od té doby o ní mluvím a hledám nakladatele. Žádný na nahozenou udičku nezabral. Pouštím se do jejího vydání tedy opět sám. Vlastně ne až tak sám. Jste tu Vy, moji věrní přátelé, čtenáři a podporovatelé. Moc děkuji za Vaši přízeň a podporu. Věřím, že si cestu do Maroka se mnou užijete.
Maroko je kouzelná země, která dokáže člověka naprosto okouzlit a proměnit. To se stane i hrdinovi mého nového románu "Ajťák, který hacknul život."
Vincent Pochop je vývojář mobilních aplikací na prahu padesátky čelící vážné životní krizi. Jako mladý miloval malování, běhání, krásnou hudbu. Teď sedí od rána do rána za počítačem. Jeho fyzička za moc nestojí, manželství se rozpadlo, s dospívajícím synem si nemají co říct. K 50. narozeninám dostane Vincent od svých kolegů a přátel zájezd do Marocké Essaouiry. Po počátečním rozčarování se postupně uvolní a začne si pobyt užívat. Pomohou mu v tom 3 setkání se 3 pozoruhodnými lidmi...
Současně po deseti letech spatří světlo světa nová sbírky "Tišiny slov - básnický průvodce po hlubinách duše." Najdete v ní klidné meditativní básně inspirované přírodou a hlubokou krásou, lehkostí a klidem ukrytým v nitru člověka. Ten vyplave na povrch, když se nám podaří utišit mysl a my se naladíme na hlas ticha. Básně vznikaly hlavně v Čechách a na Moravě. Velká část jich vznikla také během mých tří cest do Maroka v letech 2019-24.
Většinu lidí, o kterých v Ajťákovi, píšu, jsem v Maroku skutečně potkal. Řadu popisovaných situací jsem sám prožil. A ano, skutečně je Essaouira tak kouzelné místo... :)
Další východ slunce nad mořem. A další…
Chodím na pláž každé ráno před snídaní.
Na začátku pláže si zuju boty a dál kráčím bosý.
Dnes jsem si sundal taky tričko.
Pohled na moje polonahé tělo mě překvapil.
Vlastně nejsem až tak tlustý. Tedy až na to břicho. A s tím jde něco dělat.
Už jsem začal. Každý večer po malování chodím s Larbim do jeho posilovny. Cvičíme, povídáme, smějeme se.
Dávno mi už není padesát. Za ten týden jsem omládl o celé roky.
Zase je ze mě puberťák, co se raduje ze života a všemu se směje.
Taky jsem znovu začal běhat. Prostě jsem se jednoho rána rozběhl po pláži a už to bylo.
Běžel jsem sotva pár set metrů a musel jsem zastavit. Ne snad proto, že bych nevystačil s dechem, ale proto, že jsem se začal nekontrolovaně smát.
Bože, já opravdu žiju!
Ještě víc jsem se rozesmál, když kolem mě proběhl mladý vystajlovaný běžec s obřími sluchátky na uších a s urputným výrazem na tváři. To už mohl rovnou zůstat běhat doma na páse.
Chtělo se mi vykřiknout: „Nikdo tě přece běhat nenutí! Tak proč se mračíš!? Prostě si to užívej!“
Užívám si všechno. Ranní procházky a běhání po břehu moře. Snídani na terase hotelu. Malování obrazů. Setkání s lidmi. Jídlo a pití.
Od myšlenky zabít kolegu Krále jsem dávno upustil, místo toho jsem mu sedmý den pobytu napsal nadšenou SMS. Takové poděkování za to, že mě přiměl zvednout svoji línou prdel a začít zase něco dělat. Že mě vrátil zpět do života.
Odpověď přišla obratem a byla velmi stručná. Obsahovala pouhá tři slova: Polož ten telefon. Smajlík nádavkem.
To bylo všechno.
Používám jméno Michal Čagánek. Píšu a vydávám knihy, které hladí lidské duše a otvírají srdce. Nevím, jak se to děje. Je to pro mě velké mystérium a jsem nesmírně vděčný, že mohu být jeho součástí. Že mohu zhmotňovat ticho a klid a dávat mu podobu písní, básní a knih, které povznášejí duši a inspirují ke šťastnému životu.
Knihy píšu a vydávám přes 25 let. Místy je to velký adrenalin. Napsat knihu, připravit ji k vydání, sehnat peníze na její vytištění... Proto jsem nesmírně vděčný za každou podporu či motivaci. Jsme v tom spolu. Spisovatel i čtenáři, to Vy dotváříte příběh knihy svým prožitkem.
Více o mně a mé tvorbě se můžete dozvědět na mém webu www.michalcaganek.cz
nebo na mé FB stránce.
Prostě si nemůžu pomoct. :) Slova a myšlenky ke mě přicházejí bez ohlášení. Často mají podobu básní nebo písní. Někdy v sobě nesou zárodek příběhu. Jako by mi někdo šeptal: Napiš to. Já mám nejraději ticho a hudbu. Když píšu, tak vnímám obojí. Nádherné všeprostupující ticho plné hudby. Řádky textu jsou vlastně jen takové notové linky, ta skutečná hudba je uvnitř každého z nás... Obě nové knihy jsou vlastně pozváním do tohoto prostoru ticha, klidu a krásné vnitřní hudby.
Komentáře