V knize je 105 černobílých fotografií, které vyprávějí o neuvěřitelném sexuálním boomu "divokých devadesátek". A nejen to. Autor k většině fotek přidal i krátké příběhy.
Autor: Jaroslav Kučera
Česko
PřispětVšechno, nebo nic. Tento projekt bude úspěšný pouze v případě, že dosáhne alespoň cílové částky do 7.6.2025 do 10:29.
Po listopadové revoluci v roce 1989 jsme byli jako politi živou vodou a příležitost naprosto svobodně podnikat i fotografovat si málokdo nechal ujít. Hned v 90. roce po vzniku časopisu Reflex jsem se stal na prvních pár let jeho externím fotografem a kromě jiných reportáží, jsem fotil i téměř divoký nástup erotiky do veřejného života. Ale musel jsem také vydělávat, neboť jak každý fotograf na "volné noze" ví, pokud není u novin zaměstnaný, reportážemi se neuživí. Fotografoval jsem historickou architekturu a ve volném čase jezdil do bývalých Sudet fotografovat život lidí, 40 let po vládě komunistů. A i tam sex na různých výpadovkách do Německa přímo kvetl. Když koncem devadesátek ovládla české hospody "obsluha nahoře bez", měl jsem pocit, že nic absurdnějšího se už stát nemůže. Asi jsem se moc nemýlil. Mnohé se pomalu vytratilo, prostituce z ulic téměř zmizela a polonahé servírky taky. Ale nevěstince, lehké děvy a pornočasopisy našly svoji internetovou cestu a fungují vesele dál. Před třemi lety jsem vydal, i díky Hithitu, úspěšnou knihu Klid před bouří, Jak jsme žili za normalizace - 70. a 80. léta. A protože jsem ve svých archivech (takto ten přehledný nepořádek vznešeně nazývám) objevil spoustu zajímavých fotografií ze sexuální divočiny devadesátek, rozhodl jsem se vydat i knihu Sex po převratu.
Knihou bychom chtěli připomenout pamětníkům i mladší generaci, že devadesátky přinesly převrat snad ve všem. A že se dřívější tabu veřejného sexu změnilo na jeho neuvěřitelný rozmach, nakonec nebylo žádným překvapením. Cílem je vydat knihu, a to také znamená získat prostředky na to, aby mohla vyjít. Proto se prostřednictvím Hithitu obracím na veřejnost, kamarády, známé i neznámé, pokud se jim projekt zalíbí, aby na vydání přispěli. Možností je v nabídce odměn poměrně dost. Za jakoukoli podporu předem děkuji.
Nabytá svoboda po Sametové revoluci nás zasáhla všechny a i sex přestal být tabu. Měl jsem možnost fotit založení docela absurdní politické strany Nezávislé erotické iniciativy, následně vznik nových erotických a porno časopisů, silniční prostituci na legendární E 55, byl jsem i v několika erotických salónech (slušně řečeno) a fotil spoustu dalších "zajímavostí". Na svých "cestách za erotikou" jsem potkal zajímavé lidi mezi striptérkami, prostitutkami a jejich pasáky a samozřejmě i lidí , kteří se "motali" okolo této sexy branže. Díky těmto setkáním jsem mohl napsat k fotografiím i jejich příběhy. Na konci devadesátek jsem se spřátelil i bratry Romanem a Radkem Prišťovými z agentury, kteří do Prahy a okolí přivedli tzv. "obsluhu nahoře bez". Vybíral jsem z tisíců záběrů se snahou, aby fotky měly nejen dokumentární a historickou hodnotu, ale i výtvarnou.
Smutný příběh fotografa, který se víc ptal, a zapomněl fotit
V roce 1998 jsem byl pozván na setkání s porotou Czech Press Photo do hospody U Pivrnce v Maiselově ulici v Praze. Když jsem sešel dolů po schodech, objevila se naproti mně servírka nahatá od pasu nahoru a ptala se co si dám. Napadla mě taková trochu blbost a řekl jsem: "šáhnout si"... a ona se zamračila, že prý co si dám k pití. Myslel jsem, že ji na mně poslali kamarádi fotografové sedící s porotci naproti u dlouhého stolu, ale ta rajcovní servírka řekla, že v hospodě je jako obsluha "nahoře bez". Zeptal jsem se, jak se k tomu dostala, kdo ji najal, a ona na to, že ti pánové támhle zrovna večeří. Tak jsem poznal Radka a Romana Príšťovi z agentury RomArt a další tři roky s nimi jezdil po hospodách a fotil jejich hostesky. A z toho prvního setkání s polonahou servírkou mám, bohužel, jen tento příběh. Stejně jsem neměl "povolení fotografovat"...
Než zbourali Libkovice
V roce 1994 jsem přijel do hospody v Libkovicích, které byly prakticky celé srovnané se zemí kvůli těžbě uhlí, a tam poznal zajímavý manželský pár. Milan byl kopáčem a jeho Ivanka?... No, prostě jsem ji za chvíli, s Milanovým dovolením, fotil ve zbořeništi za hospodou, kde na mě vyvalila obří ňadra. Když už vypili dost piv, naložil jsem je do auta a odvezl do jejich domova v Lomu. Tam jsem vyfotil poměrně známou fotku, kdy Milan vzal Ivanku na ramena, aby dokázal, že nejsou opilí. Fotku jsem ještě udělal, ale za pár sekund jsem stačil už jen uskočit, protože padali přímo na mě. Jak je známo, opilci mají štěstí, i z té výšky padající Ivanka to přežila bez úhony. Potom mě Milan nechtěl pustit, že prý můžu u nich přespat, a to klidně s Ivankou v posteli. Tak jsem se omluvil, vzal nohy na ramena a prchal za mojí ženou Markétou.
Ještě malý příběh o strachu
Občas se stalo, že jsem pocítil mražení v zádech. Přeci jen jsem někdy riskoval, ačkoliv mě policajti v Dubí varovali, že zrovna nedávno zmizel jakýsi fotograf z bývalé Jugoslávie a někdy zmizí i nějaká "neposlušná" holka. Ale fotit prostituci z policejního auta jsem zavrhnul a sázel na osobní kontakt a "povolení fotografovat". Jednou jsem v Dubí na E55, fotil holky bez dovolení, které stopovaly německé "vepře" (tak nazývaly německé nadržence v autech) ze židlí.
Trochu na mě ječely, tak jsem šel k nim a vše se uklidnilo. Zeptal jsem se, kde žijí a ony ukázaly na dům (nevěstinec) za nimi. Ale kafe že si můžu dát asi 80 metrů od od silnice v nějakém jiném hampejzu. Otevřel jsem dveře do té temné "kavárny", kde na baru seděl jeden, nepěkně se tvářící chlápek. A barman, který nepřestal skenovat mě i můj foťák, mi udělal nechutný kafe, a já celou dobu myslel na pistoli, kterou jsem měl vzadu za pasem (a ze které jsem ještě nikdy nevystřelil). Ani jsem se s nimi nedal do řeči, nemělo cenu tam sedět ani o minutu déle, vypil rychle ten patok a pelášil na silnici.
Další příběhy si můžete přečíst v knize Sex po převratu.
Z textu historika umění PhDr. Jiřího Machalického:
Jaroslav Kučera si uměl vybrat okamžiky, ve kterých se často setkávají rozdílné příběhy, naznačující pestrost a proměnlivost života v úplně nečekaných souvislostech. Pronikl do prostředí prostitutek a pasáků se sobě vlastní empatií, což aktéři okamžitě vycítili, takže mu dovolili fotografovat všechno co chtěl. Jeho snímky vlastně nezobrazují sex, ale život. Jsou drsným, zábavným, veselým i hořkým záznamem doby, která byla otevřená a divoká a do značné míry postrádala jakákoliv pravidla. Tehdy bylo u nás všechno možné, všechno se rozvíjelo živelně, nejen v sexu, ale také v obchodu a politice. A jak je tomu u autora už zvykem, fotografie i v této knize doprovázejí krátké komentáře, vlastně příběhy, které tehdejší společnost „na okraji“ výstižně dokreslují.
Z konce 90. let - foto Markéta Poláková
Fotograf Jaroslav Kučera
Narodil se 19. prosince 1946 ve vesnici Ředhošť, okres Litoměřice. V roce 1966 maturoval na Střední průmyslové škole stavební v Mělníku. Následujícího roku zahájil studium na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Bydlel na strahovských kolejích, kde se stal spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov. Na kolejích také poprvé v roce 1969 veřejně vystavoval. Jeho výstavu fotografií pohřbu Jana Palacha však nově ustavený studentský „kolejní výbor“ z politických důvodů po týdnu uzavřel.
21. srpna 1969 byl při fotografování prvního výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy zatčen, surově zbit komunistickou policií a několik týdnů držen ve věznici na Pankráci. Ovšem právě tady a vlastně díky tomu se Jaroslav Kučera rozhodl stát profesionálním fotografem. Nicméně ČVUT dostudoval, absolvoval roku 1973 a získal titul stavebního inženýra. Ihned po státnicích však začal pracovat jako fotograf na „volné noze“. Živil se zakázkami pro časopisy a státní podniky, ale nikdy nerezignoval na svou volnou tvorbu.
Po roce 1989 stál u zrodu české fotografické skupiny Signum a v roce 1996 se stal členem mezinárodní agentury Bilderberg, sídlící v Hamburgu.
V roce 2000 získal v soutěži Czech Press Photo jeho snímek z pražských protestů odpůrců globalizace proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky titul Fotografie roku.
Se snímky z téže události získal první cenu v kategorii soutěže Fuji Euro Press Photo Awards 2000 v Kodani.
Uspořádal na 70 samostatných autorských výstav v mnoha zemích Evropy a v USA. Na dalších skupinových výstavách doma i ve světě se podílel.
Vydal 9 autorských knih.
Od roku 2007 provozuje knižní vydavatelství a nakladatelství JAKURA
V roce 2009 a 2011 byl kurátorem výstav dobových fotografií českých vojáků - fotografů I. světové války, jejichž soubory unikátních negativů objevil, zdigitalizoval a výsledné fotografie představil v Tereziánském křídle Pražského hradu. Díky první výstavě nazvané „Pěšky I. světovou válkou“ byl ztotožněn a světové veřejnosti poprvé představen, do té doby neznámý a dnes slavný český důstojník rakousko-uherské armády Jindřich Bišický. V návaznosti na první výstavu byla objevena další pozůstalost stovek negativů Gustava Brože a Jana Myšičky. I ty zpracoval a výsledné fotografie vystavil společně s fotografiemi Karla Neuberta a Jendy Rajmana na výstavě „Fotografové války“ rovněž na Pražském hradě pouhé dva roky po Bišickém.
V roce 2017 obdržel od Asociace profesionálních fotografů České republiky titul „Osobnost roku 2016“.
V roce 2019 - byl spolu s PhDr. Danielou Mrázkovou a Dušanem Veselým kurátorem obsáhlé výstavy fotografií 73ti českých a slovenských autorů dokumentující revoluční události listopadu 1989. Ta byla uspořádána k 30. výročí Sametové revoluce na prestižním místě v Letohrádku královny Anny řečenému Belvedér.
V roce 2021 převzal od Asociace nezávislých médií Krameriovu cenu za nezávislou žurnalistiku v oblasti fotografie.
Jde o zajištění prostředků, které by pomohly financovat vydání fotografické knihy Sex po převratu - Divoké devadesátky. Bude mít 152 stran včetně anglického překladu, rozměr 260x297 mm, pevnou vazbu V8 s přebalem a najdete v ní 105 černobílých fotografií. Předpokládaná prodejní cena je 980 Kč. Kniha bude pokřtěna (měl bych spíše napsat: bude uvedena na trh) při pražské vernisáži stejnojmenné výstavy v Czech Photo Centru 28. května 2025.
V neděli vyšel na iDnes rozhovor Jaroslava Kučery s redaktorem Adamem Hájkem o životě a lidech, které fotograf potkal. Jaroslav Kučera: Rozhovor o knize Sex po převratu - iDNES.cz Foto Petr Topič MAFRA; říjen 2023
Více
Komentáře