Slovensky
Česky
English
Proč si komunistický režim vybral jako svoji první oběť právě gen. Helidora Píku?
Odpověď na tuto otázku je třeba hledat v historii nejrůznějších represí, kterými si totalitní režimy budovaly svá impéria a pak si v nich udržovaly moc, a zároveň v psychologii osobního nepřátelství sahajícího až za hrob.
Noví vládci se potřebovali zbavit elit, které by je mohly ohrožovat. Potřebovali umlčet svědky svých zločinů, díky nimž se dostávali k moci. Potřebovali vytvářet atmosféru strachu, aby si každý rozmyslel veřejný nesouhlas s nimi osobně i s jejich nedemokratickými praktikami.
Navíc v době po 2. sv. válce se Sovětský svaz, do vítězství nad hitlerovským Německem spojenec Velké Británie, Francie a Spojených států amerických stal okamžitě protipólem v konfliktu „kapitalismus versus socialismus“. A potřeboval vybudovat celosvětovou alianci lidově demokratických a socialistických zemí jako východisko k celosvětovému vítězství ideálů Velké říjnové socialistické revoluce, k celosvětovému vítězství komunismu.
Generál Helidor Píka ve své osobě spojoval zahrnoval morální a myšlenkový protipól.
Jako bytostný demokrat a stoupenec politických postojů příznačných pro západní demokratické režimy a zároveň jako znalec poměrů v Sovětském svazu, které moskevští mocipáni nechtěli stavět na oči světové veřejnosti byl politicky nepohodlným člověkem. Stala se však ještě jedna věc: v osobách Bedřicha Reicina a Karla Vaše, v jejichž rukou byla soustředěna obrovská moc, získal nenávistné osobní nepřátele, kteří se rozhodli právě tohoto člověka v souvislosti se vším shora řečeným sprovodit ze světa.