Už to tak pomalu vypadá, že s Peugotem opravdu odjedu na východ.
V pondělí návštěva na registru vozidel, trochu čekání a pak stresu, ale paní hrozně milá, dokonce mi půjčila šroubovák na značky, které jsem se předtím snažil neúspěšně odmontovat klíčkem od schránky. A tak jsme nejdřív auto slavně přepsali na mě, abych ho potom mohl o minutu později jako vlastník zaregistrovat k vývozu a přepsat na ukrajinskou humanitární organizaci Signál vítězství. Moc jsem si toho vlastnictví neužil.
Nejzábavnější část je samozřejmě ta exportní, musel jsem odšroubovat staré značky, které se následně skartovaly a za které jsem vyfasoval krásné nové platné celé tři týdny, během kterých musím zmizet za hranice. Já ale nikdy značky neměnil a myslel jsem, že se to prostě jenom nějak odloupne. Když jsem ale SPZku málem urval i s nárazníkem, všiml jsem si samozřejmě dvou rezavých šroubků. Ve stresu a naivitě jsem se je chvilku snažil odšroubovat klíčkem od schránky a u toho se děsil představou, že budu muset celý proces absolvovat znova.
Se sklopenýma ušima jsem vyrazil zpátky za paní z registru, tu jsem ale svou neschopností nijak nešokoval a obratem mi z poličky podala šroubovák. Zlatíčko. No a tak jsem ani ne za deset minut držel v ruce značky, nový techničák a chvilku ještě i půjčený šroubovák, než mě paní mile upozornila, že ten by se jí hodil zpátky.
V posledních dnech vyřizujeme darovací smlouvu a organizace Volunteer Hub připravuje dokumentaci k proclení, teď už ale nejspíš opravdu nic nebrání tomu, abych se vydal na cestu. Dnes bylo auto v autoservisu na kontrole a až na pár detailů je prý připravené!
Plán je nakonec následující, odjíždím v pondělí ráno a přespím v Rzeszowě na východě Polska, v úterý zamířím do Lvova, kde se sejdu s kamarádem působícím na Ukrajině a spolu poputujeme kousek na východ (možná Kyjev, možná jinam), odkud se v pátek brzy ráno budu vracet vlaky a autobusy do Prahy.
Již jsem domluven na předávce druhého auta a rýsuje se ještě auto třetí, tentokrát fábie, těm se ale budu více věnovat až začátkem srpna.
Děkuji všem za podporu a důvěru, velmi si jich vážím. Text doplňuji i novými obrázky ve fotogalerii a příště Vás budu informovat nejspíš přímo z Ukrajiny.
Matouš