Slovensky
Česky
English
Zdravím dneska již podruhé, vážení milovníci staré Šumavy, a tentokrát už bez vrásek a obav. Děkuji vám všem moc a mám velikou radost, protože jsem nečekal, že lidé zareagují na ranní novinku tak rychle. Do konce naší sbírky na knihu Johanna Petera Příběhy ze Šumavy přeložené panem Helmutem Wagnerem zbývá ještě týden (sedmička je opravdu šťastné číslo), a díky vaší štědrosti už jste sesbírali cílenou částku 90 000 korun. Ovšem kdo chce dál přispět, protože už ví, že kniha vyjde a peníze mu zpátky nepřijdou, samozřejmě ještě může. Seženeme-li totiž ještě pár tisíc navíc, budeme moci vydat více výtisků knihy, což si autoři určitě zaslouží a čtenáři také. A pomalu už přemýšlejme o další knize příští rok, kterou bude završen tento plánovaný triptych z díla zapomenutého rodáka z Bučiny Johanna Petera. Půjde tentokrát o básně, přeložené Janem Marešem z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích. A věrní dárci dostanou všechny tři knížky ve vkusném balení včetně suvenýru ze Šumavy. Takže se máme všichni nač těšit. A těším se s vámi ještě letos na prezentaci knihy Příběhů ze Šumavy, která bude určitě také na Bučině.
Pozdrav lesům
Znovu jsem stoupal k horám,
až tam nejvýš zůstal stát,
žehnej těm temným lesům
Bůh nastotisíckrát.
A Bučinu jsem viděl
a celý dětský čas
na něžném klíně matky
i lásku, co plála v nás.
A záři těch luk jsem zas spatřil
stát v květech voňavých
a ucítil slzy v očích -
své mládí jsem pozdravil.
Johann Peter
Z knihy Básník na venkovské škole
přeložil Jan Mareš, www.kohoutikriz.org
