Rozsviťte s námi fantasy román Nejdelší noc!

Milí čtenáři, přátelé, fanoušci a podporovatelé!

Už jsem s vámi dlouho nesdílela informace o tom, jak se daří mé knize. Abych to napravila, posílám vám pohled do kufru Berlinga plného čerstvě vytištěných knih. Těm z vás, kteří si vybrali samotnou Nejdelší noc a zvolili si zaslání přes Zásilkovnu, jsem ji už poslala. Podle jejich aplikace jsou všechny knihy až na dvě na místě připravené k vyzvednutí nebo vyzvednuté, takže pokud myslíte, že jsem na vás zapomněla, ozvěte se mi prosím! Ačkoli myslím, že mám v odměnách systém, přece jen jsem chaotik a nerada bych, abyste kvůli nějakým zmatkům čekali déle, než je nutné.

Také se v nejbližší době můžete těšit na plecháčky a dubové lístky.

No a hlavně se se mnou pojďte těšit na křest! A pokud jste už knížku přečetli, budu ráda, když ji doporučíte i dalším čtenářům a necháte mi nějaký hezký komentář na Databázi knih.

Pročtené nejdelší noci přeje

Kateřina Inachis a tým Nakladatelství Brk

Milí kamarádi, čtenáři, fanoušci a podporovatelé!

S velkou radostí s vámi dnes chci sdílet další novinky. Knížka už je pomalu na cestě do tiskárny (a ani nevíte, jak bylo těžké se konečně smířit s tím, že na ní už nebudu moct změnit jediné písmenko!), a tak pomalu začínáme zařizovat dlouho očekávanou párty.

Ten se bude konat v sobotu 14. září v Čajovně u Džoudyho v Praze od 16:00.

Kromě toho, že konečně společně uvidíme mou milovanou Nejdelší noc na vlastní oči, se můžete těšit na spoustu dalšího: Vaše objednané odměny, staré i nové přátele, lidi, o kterých zatím ještě nevíte, že už dávno měli mezi vaše přátele patřit, skvělou atmosféru plnou umění a dobré nálady, moje vtipné historky o psaní i jiných věcech a zábavu, jejíž vymýšlení mi už teď nedá spát.

A aby toho nebylo málo, těšit se můžete i na jednu speciální ženu, kterou mnozí z vás dobře znají a která je už řadu let mou sestrou v literatuře a dalších neplechách: Karolínu Kotovou. Ta vydala svou knihu Stíny nad Prahou nedávno, a protože máme spoustu společných přátel a známých, rozhodly jsme se, že nejlepší bude se neprat o kamarády, spojit síly a udělat jednu velkou párty, kde pokřtíme naše knížky společně.

Kromě toho, abyste si přes léto odpočinuli a na křest se náležitě těšili, vás také poprosím, abyste mi potvrdili účast na e-mail katerina.mudronova@gmail.com.

A jelikož hudba je jednou z důležitých věcí v příběhu Nejdelší noci, vyzývám hudebníky mezi vámi, aby na křest vzali i své oblíbené hudební nástroje.

Ať je náš dvojkřest tou nejdelší letošní nocí!

Kateřina Inachis a tým Nakladatelství Brk

Moji milí!

Kampaň dnes ráno skončila, a tak přede mnou leží už jen několik úkolů, aby se knížka a ostatní odměny dostaly až k vám.

Chtěla bych vám poděkovat za podporu a předběžně vás pozvat na křest, který bude pravděpodobně až v září, protože se na vás moc těším, ale zároveň nechci riskovat, že vás zastihnu v pralese nebo na pláži.

Samotná knížka by měla být hotová během července, a tak se můžete těšit na komornější předkřest, o kterém vám dám včas vědět.

Mějte se krásně!

Kateřina Inachis a tým Nakladatelství Brk

Máte rádi plecháčky? A chcete jich mít doma hodně?

Pokud ano, tak pro vás mám kromě téhle základní verze ještě několik dalších variant, aby každá elfí dušička ve vašem domě měla svůj vlastní pokojík.

Můžete pít ranní kávu a vychutnávat si přitom Istrilovu noční můru...

... anebo si užít první ranní paprsky s touhle paní, o které se v mé knížce dozvíte víc...

... případně s Lyandelem, který opravdu nemá rád vodu...

... nebo snad rádi putujete horkou pouští?

A pro psychonauty mám něco, co vás bude provázet těmi nejkouzelnějšími výlety.

Kdybyste však potřebovali ochladit při pohledu na zmraženou elfí kouzelnici, i na to jsem připravená.

Vždycky se můžete s Lyandelem ztratit ve zmrzlých pustinách...

A pokud byste toužili po plecháčku s ilustrací, kterou tu nemám, určitě není problém ji pro vás upravit tak, aby na vašem plecháčku vypadala nádherně.

Moji milí čtenáři! 

Máte rádi pohádky? Rádi při nich usínáte? Pojďme si udělat hezký večer s hrnkem horkého čaje a Pohádkami z druhého břehu, mou první vydanou knihou.

Děti a jiná zvířátka vítány, stačí jen v úterý 14. května v 19:00 kliknout na tenhle odkaz a připojit se k našemu online setkání. 

Ať jsou vaše noci pohádkové!

Kateřina Inachis a tým Nakladatelství Brk

Nebyla bych to já, abych do svých uměleckých výtržností nezapojila i ostatní umělecky založené kamarády. Kromě mé skvělé sestry, jíž patří ten uchvacující hlas, který vám nedá spát, se do Nejdelší noci vydaly i Karolína Kotová, která miluje tvorbu fantasy, a Catherine Clark, která je zase skvěle psychedelická. Káju i Catherine jsem poprosila, jestli by mohly na motivy mojí knížky něco vytvořit, a ony nadšeně souhlasily, čehož si nesmírně vážím.

Karolína o sobě občas říká, že je Jana Žirafice Fialová, jak ji také můžete znát. Je trochu romantička a hodně snílek, a taky neklidná duše, která ráda zkouší nové věci. A hlavně moc ráda nové věci vytváří, a když její výtvory navíc někomu udělají radost, navýsost ji to potěší.

Catherine o sobě říká: Můj hlavní zdroj inspirace jsou lidé, baví mě kreslit akty a portréty, kontroverzní témata a vymyšlené bytosti. Ale nejvíce mě baví malovat nebo kreslit lidi, které znám, a nejde mi často ani o realismus, ale jak toho člověka vidím já. Ilustrace ke knížce mě moc bavily, protože jsem si mohla vyhrát s barvami a s fantazii .Více mé tvorby můžete vidět hlavně na mém instagramovém profilu.

A proto jsem se rozhodla svou a jejich tvorbu nabídnout společně jako jednu z odměn, a to v podobě plakátů A3, které si tady můžete vybrat.

Karolína se rozhodla nakreslit kouzelnici Shiaru a Istrila, elfího bojovníka, se kterým se setkáte v druhé části příběhu.

Catherine nejvíc zaujal motiv Lyandela, který právě nedopatřením podpálil starou chatu, a Istrilovy noční můry.

A na závěr přidávám mé vlastní ilustrace oblíbeného tématu z legend elfího světa a Lyandela v pustinách.

A kdyby vás některý z obrázků zaujal tak, že by vám plakát nestačil a chtěli jste ho mít na hrníčku nebo na placce, pište, a nic není problém!

Nadchněte je včas DnD, Dračím doupětem nebo podobnou hrou!

Dnes jsem do kampaně přidala zbrusu novou odměnu, která je určená speciálně pro vaše děti: Dobrodružné odpoledne v Říčanech, během kterého malé hrdiny provedu celým procesem hry. Společně vytvoříme postavu včetně základního příběhu, naučíme se základní pravidla, která však dětem podávám ve zjednodušené podobě, aby si co nejvíc užily role-playing, a vrhneme se do dobrodružství.

Já, jakožto Paní jeskyně, je provedu temnými zákoutími záludného světa, nechám jejich postavy objevovat skryté poklady i vlastní sílu a nechám je zakusit nejen strach z neznámých příšer, ale hlavně radost z vyřešení problémů a překonání překážek.

Každá akvarelová ilustrace je celkem dobrodružný proces. Než jsem se kresbou akvarely začala zabývat, měla jsem v hlavě pod touto položkou uložené jen krásné, lehce impresionistické obrazy, případně Rembrandtova pečlivě vyvedená díla. Pak jsem ale začala navštěvovat kurz akvarelové ilustrace, a ten mě rychle vyvedl z omylu. Vám teď poodkryju, jak vznikaly některé z mých obrazů, a pokud vás to zaujme, můžete nastudovat i techniku velkého Rembrandta. 

Jako všechno, i moje obrazy začínají myšlenkou. Tu si více či méně načrtnu na kvalitní papír. Na něm se nesmí šetřit. Akvarel je technika, která vám odpustí mnohé přešlapy, ale jakmile poškodíte papír nebo pracujete s nevhodným, všechno vaše úsilí přijde vniveč.

Obrázek se leskne, protože je natřený vodou.

Jakmile jsem spokojená se základními rysy, vrhnu se na pozadí a základní rozdělení barev. To nemusí být kdovíjak přesné, hlavní je, aby na místech, která chci mít světlá, nebyla tmavá barva. Ale nijak zvlášť se detaily netrápím.

Když papír pořádně zaschne, už si můžu začít hrát s podrobnostmi. Pro mě osobně bylo nejtěžší zvyknout si na to, že v prvotních fázích mé kresby vypadají jako mazanice ukradené ze školky. Myslím, že něco takového se Rembrandtovi určitě nestalo!

A pak fázi dolaďování detailů opakuju tak dlouho, dokud nejsem se svým dílem spokojená. Když mám náladu, můžu akvarely kombinovat i s jinými technikami. Nejraději mám tuš nebo akvarelové pastelky, ale fantazii se meze nekladou.

Chtěli byste si akvarely vyzkoušet přímo se mnou? Právě dnes jsem přidala k projektu další odměnu - akvarelové odpoledne. Vyberte si ji a během jednoho odpoledne vám předám ještě spoustu dalších tipů a triků, na které jsem si v průběhu tvorby přišla.

Těším se na vás.

Ať i vaše nejdelší noc hraje kouzelnými barvami!

Kateřina Inachis a tým Nakladatelství Brk

P.S.: Zombie romantika! Kdo jste si vybral nebo vyberete tuhle odměnu, napište prosím potom přímo mně, abych vám mohla poslat Mrtvou mámu. Slibuju v ní, že se vám pokusím ji poslat přímo ten den, ale nastavení HitHitu mi neumožní nahlédnout na vaše údaje dřív než po skončení kampaně. Díky!

Moji milí nadšenci!

S nesmírnou radostí s vámi chci sdílet dnešní novinku: protože práce na příběhu Nejdelší noci pokračuje nezastavitelným tempem, dnes jsme dosáhli dalšího milníku, kterým je dokončení korektur.

Díky skvělé Dagmar Digmě Čechové jsme vydání knihy zase o kousek blíže a text mé knihy je už téměř takový, jak ho vy, milí čtenáři, už brzy budete číst. Pokud jste někdy něco od Dáši četli, určitě víte, že jí neunikne ani chlup, a když už jí něco projde rukama, tak to stojí za to. A jsem také moc ráda, že Dáša si s mou knížkou připadala jako v kouzelné pohádce.

Na mě je teď korektury projít, odsouhlasit a pak se můžeme vrhnout na další kroky. Třeba na finální výběr ilustrací, na což se moc těším. :-)

Také bych vás chtěla poprosit, jestli byste vy, kdo jste si zvolili nebo zvolíte jako odměnu Zombie romantiku, do mě šťouchli i mimo HitHit a poslali mi mail, na který chcete poslat mou povídku. Naivně jsem si myslela, že dostanu vaše kontaktní zprávy hned, ale není tomu tak.

Zůstaňte s námi a připravte se na cestu za dalším dobrodružstvím.

Ať i vaše nejdelší noci končí svítáním!

Kateřina Inachis a tým Nakladatelství Brk

Co bych to byla za umělce, kdybych vám nabízela jako odměnu obrazy, které si nemůžete ani předem prohlédnout. Rozhodla jsem se jim věnovat rovnou celý článek, protože v galerii projektu se nemůžu příliš rozvášnit. A to by byla škoda. Do téhle kampaně jsem vybrala totiž ty z mých akrylových obrazů, které mám nejraději, a moc bych si přála, aby se dostaly k lidem, kteří z nich budou stejně nadšení jako já.

                    Tarris vstupuje do Mezisvětů (malý akryl, 30*40 cm)

Tohle je nejoblíbenější z mých malých akrylových obrazů. Postava, kterou vidíte, je Tarris, hrdina první části Nejdelší noci. Právě vstupuje do Mezisvětů, na jediné místo, kde je doopravdy svobodný.

                    Prostě maják (malý akryl, 30*40 cm)

Pokud jste si nevšimli, miluju moře a majáky, a to je také jeden z důvodů, proč je jich tolik v mé tvorbě. Moře jsou tajemná, plná krás a děsů, a majáky zase stojí tam, kde jsou potřeba.

                    Noční krajina (malý akryl, 30*30 cm)

Noci mám ráda a občas je tak trochu nesnáším. Jsou mi milé tím, že šero a tma utlumí barevnou paletu okolí a jsou tiché a krásné a někteří šťastlivci můžou pozorovat třeba polární záři, všechno má najednou větší poetiku... a nemám je ráda, protože v nich číhá nespavost a myšlenky, které bych někdy raději neměla.

                    Hořící krajina (malý akryl, 30*40 cm)

Víte, že někteří kamarádi mi říkají Pyromanka? Naprosto nevím proč. Nic velkého jsem ještě nezapálila. Ale oheň mám ráda.

                    Houbové království (velký akryl, 40*50 cm)

Ti všímavější z vás (dobře, většinou spíš ti, kteří se mnou mluvili déle než půl hodiny nebo strávili patnáct minut prohlížením mé tvorby) jistě zaznamenali, že mám o kouzelných houbách docela přehled. A ani Nejdelší noc tohoto mého koníčku nezůstala ušetřená. Co jsem vzala z tradic starých kultur naší planety a přenesla ho na svůj vlastní svět, to se dozvíte v knize.

                    Geomág (velký akryl, 40*50 cm)

Tenhle motiv určitě poznáváte! Není přímo součástí příběhu, ale týká se jeho reálií. Svět bez mytologie by byl takový smutný, a tak jsem se rozhodla ho tu a tam přibarvit nějakou tou legendou či mýtem. Tady vidíte jednu z mocných prastarých sil, Ereidila, který umí přetvářet povrchy planet, tesat pohoří a všelijak si geohrát. Kdo pozná, kterým, dnes už v podstatě klasickým dílem (a pro matfyzáky povinnou četbou), jsem se inspirovala, má bod a hodně dobře si ho zapamatuju.

                    Kaelin (velký akryl, 30*70 cm)

Když jsem v obchodě viděla plátno tohoto formátu, měla jsem jasno. Tam musí být Kaelin. Mohlo by se zdát, že je to obyčejná elfí mágyně, ale není. Je důležitou postavou v první části Nejdelší noci, a vy můžete zjistit, jak to s ní doopravdy je!

Prosím, pokud si vyberete některý z obrazů, nezapomeňte mi do poznámky napsat, který vás zaujal, abych vám ho mohla rezervovat a přidat k němu poznámku. Díky!

Vítejte, milí potulní, v říši temnoty a snů, kde se spojuje realita s iluzí a tajemství se rozplývá ve stínech. Nejdelší noc není jen kniha, je to výprava do tajemného světa, ve kterém se potkává odvaha s beznadějí a láska a přátelství se strachem.

V temných chvílích hrdinové mého příběhu tancují mezi stíny a světlem, jejich srdce hoří tu nadějí a tam se zase rozpadají na prach obavami. Hledají odvahu čelit tajemným silám, jež hrozí pohltit vše, co znají. Procházejí lesy plnými děsů a zapomenutých osudů, v jejichž hlubinách se ukrývají tajemství, jež možná konečně změní osud všech.

Připojte se k nám na cestě za svítáním a proměňte s námi sen v realitu. Nejdelší noc přináší dobrodružství, které vám na okamžik zmrazí srdce, ale zároveň ve vás probudí touhu po světle, jež prosvítí nekonečnou temnotu.

Ukázka z knihy

          Za fialovou křídu

          Prodávám svou duši

          Do země za závojem

...Večerní rozjímání, Cyril ze Samary...

Alchymistův rituál

Do ticha alchymistické laboratoře se zařízlo nepříjemné zakvílení a z obrazce na podlaze vyrazily fialové plameny. Vladomir se usmál a uhladil si pěstěný knír. Tenhle rituál připravoval dlouhé měsíce. A teď ho od pravdy dělilo jen několik úderů srdce.

„Er korundae, es fárie, Tarrisí somériel. Tarris Doriel Pareille somériel. Tarissí auren aun‘fi Vladomir Menderomariel. Vladomirí saukurfael. Tarris Doriel Pareille sa‘aer Kaelin Koeriel,“ hřímal starým, téměř zaniklým jazykem.

Zablesklo se a jednotlivé znaky, pečlivě nakreslené na černých dlaždicích, se začaly pozvolna rozsvěcet. Alchymista se zhluboka nadechl a zavřel oči. Okamžik, na který tak dlouho čekal, konečně nadešel.

Mezi plameny se najednou objevil sotva znatelný obrys mužské postavy. Nasávala fialový oheň a rychle získávala fyzickou podobu. Vtom zeleně a fialově tepající znaky pohasly a nahý muž se zhroutil na podlahu. Zvedl se na loktech a zvracel saze a popel. Poslední, co viděl, než upadl do bezvědomí, bylo několik baněk a křivulí, od nichž se odráželo světlo měsíce v úplňku. Černé dlouhé vlasy, na několika místech protkané stříbrem, měl slepené, svalnatá záda zbrázděná starými jizvami, a když ho alchymista špičkou boty otočil, spatřil šedé kruhy, které se rozlévaly zpod spících očí jako dvě mrtvá jezera. Elfovy bledé popraskané rty se slabě chvěly a tělo na zemi přerývavě dýchalo, ale zdálo se, že se s trochou péče za pár dní postaví na nohy.

Tarrise probrala prudká bolest hlavy. Ranní paprsky se mu zakusovaly do lebky jako hřebíky a ústa měl nepříjemně vyprahlá. Odlepil jazyk od patra a s námahou se rozhlédl kolem. Zase poušť? Něco bylo špatně. Něco bylo velmi špatně, ale nedokázal určit co. Snad čistě povlečená postel nebo police s neznámými knihami a obrazy na stěnách? Všechno kolem bylo podivné, ale zároveň důvěrně známé, jako by to tak být mělo. Napadlo ho, kolik dní asi uplynulo od toho osudného večera… a vtom si s hrůzou uvědomil, že ani neví, co se onoho večera mělo stát. Pokusil se vstát, ale nohy ho zradily a Tarris se svalil na zem. Strhl s sebou propocenou přikrývku a podlaha pod jeho vahou zaduněla.

„Vidím, že jsi vzhůru,“ ozval se hlas nad ním.

Ani nepostřehl, kdy se otevřely dveře. „Kde… kde to jsem? A jak dlouho jsem spal?“

„Všechno je v pořádku. Přivedl jsem tě zpátky, jsi u mě doma,“ odpověděl neznámý muž a pomohl mu vstát.

„Jak dlouho jsem spal?“ zopakoval Tarris po chvíli otázku.

Alchymista se zasmál a přejel po něm pohledem. Zdálo se, že rituál proběhl úspěšně. Tarris byl sice elf, jež Vladomir z duše nenáviděl, ale býval služebníkem jeho starého mistra a bezvýhradně ho poslouchal. Po několika týdnech tréninku se snad všechny jeho schopnosti zcela obnoví a bude moci splnit svůj úkol.

„Byl jsi mrtvý. Skoro tři sta let. Oživil jsem tě.“

Mrtvý? Tarrisova mysl se marně snažila spojit si všechna zpřetrhaná vlákna.

„Já jsem… mrtvý?“

„Ne, jsi živý. Oživil jsem tě,“ zopakoval klidně Vladomir. Blbeček, přesně takového jsem potřeboval, pousmál se.

Viditelně zmatený elf horečně přemýšlel dál. Neznámý muž mu byl něčím nesmírně povědomý. Jako kdyby ho kdysi znával a něco mu slíbil. Kde se jen s tím nepříjemně pronikavým pohledem setkal? Pečlivě zastřižené tmavé vlasy, černé oči, prošedivělý knír s pěstěnou bradkou a ten hlas, který zněl tak povědomě…

„Proč jsi mě přivedl zpátky?“