English
Česky
Slovensky
„Víš,“ začal muž uvolněně. „Potíž je v tom, že věnuješ tolik pozornosti hotelovým pokojům a tak málo se zajímáš o svůj skutečný Domov.“
„Skutečný domov, skutečný domov, tam to teprve vypadá,“ vyhrkl jsem. Pohledem jsem vyhledal kotě spící na polštáři pár metrů ode mě. „Nebýt Lindy…“
„Zapomeň na Lindu, zapomeň na svůj domov,“ nenechal mě muž domluvit. „Tvůj dům nebo byt není nic jiného než další hotelový pokoj. Podobně tvé tělo. Stejně tak jméno, které používáš. Tvoje myšlenky, názory, představy, sny a vědomosti jsou zrovna tak hotelové pokoje. Dříve nebo později je budeš muset opustit.“
„A co vztahy?“ odvážil jsem se zeptat.
„Ty taky.“
Bylo ticho. Na můj vkus až příliš dlouho. Otevřenými dveřmi doléhal hluk města, z kuchyně se nesl smích obou arabských kuchařek. Vzduch byl plný omamné vůně, která mi hnala sliny do úst.
Hlasitě jsem polknul.
„Tak já přijdu jindy,“ sáhnul jsem po tašce s léky. To, co jsem právě vyslechl, budu zpracovávat ještě dlouho.
„Třeba zítra,“ upřesnil jsem. „Jestli teda ještě máte místo. Máte místo?“
„Místo pro tebe vždy rád najdu,“ řekl muž přátelsky. „Přijď ale až ve chvíli, kdy budeš mít opravdu čas.“
„Jsem na dovolené, mám spoustu času!“ vyhrkl jsem vesele.
„Máš prd a ne čas,“ zpražil mě muž pohledem. „Jenom si na to hraješ. Ve skutečnosti jsi zaneprázdněný, tak jak jenom člověk může být. Přeplněný myšlenkami, názory a představami o světě, ve kterém tě děsí žít.
Přijď, až budeš mít opravdu čas. Nemyslím mít čas na jídlo nebo na kus řeči, ale opravdové volno, kdy se může stát cokoliv.“
„Prd je vaše oblíbené slovo, že?“ zasmál jsem se uspokojený mužovou odpovědí. Opravdu vím o skutečném světě velice málo. To je fakt. A ještě míň toho vím o lidech, kteří v tom světě žijí.
Odpočívat neumím vůbec, to je taky pravda. A vypnout aspoň na chvíli hlavu? To je úplné science fiction.
„Tak dobře,“ pokývám hlavou, na tváři široký úsměv.
„Jsem rád, že si rozumíme. A hele, tykej mi. Já jsem Pépé,“ řekl muž a hrábl svojí tlapou po mé dlani.
S radostí jsem stiskl jeho ruku.
„Vincent.“
„Ani se nezeptáš, co je tvůj skutečný Domov?“
„No, to bych věděl moc rád,“ připustil jsem s úsměvem, „Přijde mi, že toho moc nezbylo.“
„A co přítomnost?“ napověděl mi Pépé. „Nebo bezčasovost, jestli chceš. Co plynutí, klid a ticho? Co láska? Co nekonečno? Co tvé vlastní já? Co tvůj pocit existence? Co vědomí, že jsi, že žiješ?
Odněkud jsme na tento svět přišli a jednoho dne se tam zase vrátíme. Je zbytečné se držet svých zavazadel. Myšlenky, pocity, emoce, názory… Všechno vyvane. Zbude jenom ticho, zbude jenom klid. A láska nepatřící žádnému člověku. Je jedno, koho v tomto životě miluješ. Pokud má tvoje láska břehy, tak se o ně rozbije.
Každý z nás je unikátní verzí Univerza. Dostal jsi pro pobyt na Zemi balíček s jedinečnými schopnostmi a dary. Už ses do něho podíval? Co je v něm? Opravdu ke štěstí potřebuješ nablýskaný bejvák a koupelnu se zlatými kohoutky? Nebo bys víc ocenil klid tady v palici? Najdi své skutečné Doma, Vincente, a pak dělej cokoliv, co budeš chtít. Jinak tvůj život nebude než mlácením prázdné slámy.“