English
Česky
Slovensky
Do konce kampaně zbývá 24 hodin. Na skvělou knihu "Králíci a hroznýši" jsme vybrali už neuvěřitelných 211 tis. Kč a naši přispěvatelé si z nákladu zamluvili již 424 knih! Přidáváme další malinkou ukázku z textu pro ty, kteří se už nemohou dočkat, či pro ty, kteří doposud s příspěvkem váhají. Ještě 24 hodin je čas!
Příběh povýšení tohoto králíka nepostrádá určitou zajímavost. Vedle Královského Paláce roste dub, jehož žaludy mají tvar mrkve. Plody mrkvového dubu jsou nejedlé – králíci je většinou využívali jako ozdoby při slavnostních průvodech, mrkvový dub byl však králíky považován za posvátný. Čas od času z dubu padaly žaludy, někdy s dost závažnými následky. Byly zaznamenány případy těžkých úrazů a dokonce i smrti králíků, kteří se v okamžiku pádu žaludu ocitli nešťastně pod korunou stromu. A právě tento králík se jednou ocitl pod dubem přesně v okamžiku, kdy z něho padal žalud, a ten mu dopadl přímo na hlavu. Utrpěl otřes mozku. Jednalo se o první případ takového úrazu v králičím rodu.
„Poranění mozku?“ podivil se Král té neznámé chorobě.
„Ano, otřes,“ potvrdili lékaři.
„To znamená, že bylo co ranit,“ usoudil Král.
„Bylo,“ souhlasili lékaři.
„Pokud se vyléčí, bude zastávat funkci Starého Moudrého Králíka,“ rozhodl Král. A když se pak tento běžný králík z provozu uzdravil, ocitl se přímo mezi Připuštěnými ke Stolu.
„Musíš vystoupit,“ oznámil mu nyní Král a zamračeně sledoval dav jásajících králíků, mezi nimiž se dokonce nacházeli i tací, kteří zdvihali tlapky sevřené v pěstičku, kterými jako by hrozili hroznýšům.
„Ale zdá se, že tohle je konec,“ namítl Starý Moudrý Králík.
„To musíme vyzkoušet,“ řekl Král a zároveň dal pokyn Veliteli stráže Královského Paláce, aby prověřil stav bezpečnostních únikových východů z Paláce pro případ povstání.
„Jsem starý moudrý králík,“ zahájil řeč Starý Moudrý Králík a měl dokonce zčásti pravdu, protože od chvíle, kdy byl do této funkce jmenován, stihl zestárnout. „Přísahám při mrkvovém dubu, který mě vyvolil mudrcem, že v slovech Hloubavého…“
V tom však jásot králíků nabyl na hrozivé síle. Každou chvíli se dalo čekat, že dav svrhne Krále a na jeho místo dosadí Hloubavého.
„… ve slovech Hloubavého,“ opakoval řečník, když se vlna jásotu přelila, „je mnoho pravdy…“
„Hurá!“ zařvali králíci nadšeně a zcela tím přehlušili protesty Připuštěných, které v případě převratu nic dobrého nečekalo.
Usilující o připuštění se mezitím pokoušeli předstírat, jako kdyby nikdy v životě o nic neusilovali. Někteří z nich dokonce opustili svá místa, jako kdyby jim náhlá tělesná potřeba neumožňovala setrvat. Cestou zpět na místo se pak loudali, v davu náhle rozpoznávali staré známé a ochotně se s nimi pouštěli do hovoru.
„V tom, co prohlásil Král,“ pokračoval Starý Moudrý Králík, „není …“
Dav králíků utichl, Starý Moudrý Králík se zadíval na Krále a s údivem si uvědomil, že k žádnému převratu nedojde. Dokud dav jásal a bouřil, zdálo se mu, že je silnější než Král. Když utichl, posílil opět Král. Proto i pro sebe samého dost nečekaně větu dokončil: „… pravdy tolik… ale pověz, Hloubavý,“ pokračoval, „pokud máš pravdu a zbavíme se té strašlivé nespravedlnosti páchané na králících, dovolíš nám užívat si i naši oblíbenou Velikou trojici: fazole, hrách a zelí?“
„Ano, ano,“ povykovali králíci, „Řekni, jak to bude.“
Hloubavý mlčky hleděl na svůj národ. Nic neříkal.
Králíci z provozu se mezitím chytili za tlapky a začali podupávat a skandovat: „Dovol nám krást! Řekni, jak to bude! Dovol nám krást! Řekni, jak to bude!“
Hloubavý dál mlčel. Král sedící zamračený a se skloněnou hlavou náhle ucítil, jak ho v nozdrách polechtal tenounký paprsek naděje.
„Králíci,“ pronesl konečně Hloubavý. „Nabízím vám řešení našeho hlavního úkolu. Můžeme se přestat bát hroznýšů. Co bude dál, se mohu pouze dohadovat.“
„Tak to vidíte, on se může jen dohadovat,“ vykřikla Královna, zlostně roztrhla zelný list a odhodila ho pryč.
Usilující o připuštění souhlasně zahučeli a pokoušeli se zapamatovat si, kam přesně dopadly kousky rozervaného listu.
„A to se tváří jako učitel života!“ vykřikl králík zvaný Šikovný. Počkal si přitom, až se dav trochu uklidní, aby bylo jeho hlas dobře slyšet.
Nikoho jiného Hloubavý tak strašně nedráždil. V mládí se totiž Šikovný a Hloubavý přátelili a poměrně často se oba zamilovali do stejné králice. Šikovný byl přesvědčený, že kdyby se nezabýval usilováním o to, aby byl připuštěn ke Stolu, mohl učinit stejně významné objevy jako Hloubavý. Pohlcenost filozofií vlastní existence mu však nenechala čas na to, aby zkoumal existenci králíků.
„Ten si to uměl zařídit,“ vyprávěl svým známým, když se řeč stočila na Hloubavého. „Ten o připuštění neusiluje.“
Anikdyjinak!