Česky
English
Slovensky
Za splněných 47% posílám další pohádkovou ochutnávku ;-)
Bylo-nebylo, jednoho obzvláště krásného červnového jitra se narodilo kotě. Na rozdíl od svých šesti sourozenců nemělo ani rezavé ouško, ani mourovaté tlapičky, jeho kožíšek byl hladce šedomodrý jako obloha za soumraku. Jen na čele mu zářila skvrnka podobná sněhové vločce. A právě kvůli ní dostalo jméno Snížek.
Nutno říci, že Snížek nejraději trávil volné chvilky u maminky v pelíšku. Bratříčci a sestřičky už dávno dováděli s klubíčkem, cvičili drápky na starých novinách nebo šplhali z pohovky na pohovku, ale on jen bázlivě tu a tam vystrčil z košíku růžový nosánek. Když už opravdu musel ven, pak si dával záležet, aby byl zase co nejrychleji zpátky. Marně ho pošťuchovali, marně volali k hrám. Ač by za nimi Snížek velmi rád, pokaždé jen zalezl hlouběji do proutěného koše.
Přešel měsíc, přešel druhý. Kočičí drobotina už povyrostla natolik, že ji mohla maminka pustit ven na dvůr samotnou. Jen Snížek se zatím osmělil chodit pouze po světnici. Rozlehlé prostranství dvora a zdánlivě nekonečný obzor pod pomněnkovým nebem mu naháněly hrůzu. Co teprve všichni ti neznámí tvorové a věci, číhající za každým rohem! Ba ne, na takové nebezpečnosti není ani trošku zvědavý! V tom měl kocourek naprosto jasno. Nebo si to přinejmenším myslel. Do doby, než přiletěl motýl.
Motýli jsou zvláštní bytůstky. Krásné. Křehké. Poletující hned tu, hned zase onde. Přináší s sebou kouzlo okamžiku – chvíle, která se nikdy víc nemusí vrátit a jíž je dobré si užít do poslední špetky. Právě jeden takový, krásně barevný Babočka Paví Oko, zavítal na statek, kde bydlel Snížek.
Nejprve obhlédl stáje a chlévy, potom přeletěl nad červenou střechu chalupy. Když stále nenašel, co hledal, spustil se až k oknu. Skrze čistě umyté sklo tudy pronikalo do pokoje světlo. Dopolední sluníčko kreslilo zlatými prstíky na stěnách šmouhy, něžně laskajíc chlupatý pletánek stočený na židli.
Konečně! Motýl zajásal. Pootevřené dveře ho přivítaly mrknutím klíčové dírky. Na oplátku jim zamával křídly a elegantně vplul dovnitř. Párkrát odbočil, minul šatní skříň a už byl v sednici, kde pochrupoval Snížek. Zakroužil šedavému ospalkovi nad hlavou. Nic. Kotě dřímalo dál. Slétl tedy k němu, pohodlně se usadil na čenichu a jakoby nic setřásl z křidélek trošku jemňoučkého pylu. Omamná vůně rozkvetlé louky provoněla místnost do nejzazšího koutu...