Slovensky
Česky
English
Málo si uvědomujeme, jak nás ovlivňuje domov a maminka. Je báječné provázet, učit a být s prvňáčky, vrátit se zpátky k vlastním křehkým vzpomínkám. Sledovat, jak se jim rozlije na tváři úsměv, když poprvé napíšou a přečtou slovo MÁMA. Zázrak být při tom a patřit alespoň zlomkem do světa, který je formuje na celý život.
Jako poděkování za Vaše příspěvky Vám dnes posílám básničku s názvem DOMOV. Je to pocta mé mamince a tomu, co kolem sebe dokázala vytvořit :). Pokud se nepodaří sbírku vydat, byla by škoda, kdybyste právě tuto básničku nečetli.
Já ale věřím, že Vás všechny co nevidět potkám, jsem rozený optimista právě díky kusu života prožitého a popsaného v této básni:
***
Domov
*
vstoupím
branka známě skřípne
a já s ní s chutí prásknu
otevřu dveře
a zase žasnu
*
ta vůně se nemění
je pořád stejná
vanilka
koření
včel jsou tu hejna
bzučí ve stromech
tak kvetoucích něžně
*
pořádný stůl
který stojí tu dávno
a kamna
ve kterých dřevo praská
ruce tak jemné mne pomalu hladí
oči
jenž všechno ví
beze slov radí
tady je úcta
víra i láska
*
sedám na lavičku
hrnek je otlučený
dívám se do očí jediné ženy
se kterou můžu jen mlčet a být
vždycky když odcházím
už vím
jak žít
*
co ještě víc měla bych říci k tomu?
tady jsem v bezpečí
přišla jsem domů
***