Kniha - Příběhy holoubka Toníčka

Jak to začalo

Prosím, staňte se součástí mého projektu na vydání pohádkové knížky. Asi si říkáte, proč byste měli podpořit právě můj projekt? Každý máme v životě nějaké poslání a je fajn, když ho objevíte, i když ve vyšším věku, jako já. Když jsem byla malá, nebyla jsem nijak průbojná, ale potkala jsem v životě lidi, kteří mi moc pomohli. Předně to byla paní Vaňková a potom, jak se říká, když je žák připraven, učitel se najde, Anie. Po malých krůčcích jsem začala měnit svoje vzorce chování a svoje vnitřní nastavení. Přitom jsem v sobě objevila talent, o kterém jsem ani nevěděla, že ho mám. Když jsme v červenci 2019 odjížděli z dovolené v Chorvatsku, šel proti mně po chodníku holub. Napadlo mne, že bych mohla napsat pohádku o holoubkovi. Po příjezdu domů jsem to řekla i rodičům. Maminka mě hodně podporovala. Je velké štěstí, když máte milující rodiče, kteří ve vás věří, a hlavně maminku jako jsem měla já. Jenže někdy nám život přinese smutné události, na které nejsme připraveni. Mamince se udělalo v srpnu špatně a do tří dnů zemřela. Když jsme za ní jezdili do nemocnice a věděli jsme, že umírá, bylo to velmi bolestné. Poté, co maminka zemřela, nebyla jsem schopná psát. Něco se ale ve mně po nějaké době zlomilo a já si uvědomila, že se musím překonat a pohádku dopsat. Jednou, až budu sama ležet na smrtelné posteli, budu spíše litovat věcí, které jsem neudělala, než těch, které jsem udělala. Knížku bych chtěla věnovat památce maminky Vlasty, která mi moc chybí. Ilustracemi ke knížce jsem pověřila paní Lucinku, která žije v Portugalsku. Když mi poslala obrázek Toníčka, cítila jsem, že je to on a hned jsem se do něj zamilovala. Můj vzkaz pro všechny je: nevzdávejte se svých snů a poslouchejte svoji intuici. Každý v sobě máme talent, je potřeba ho jen objevit. Některé výtisky knihy bych ráda darovala dětem na onkologii a  dětským oddělením do nemocnic. Aby, když tam musí ležet, jim nebylo tolik smutno. Budu ráda, když podpoříte můj projekt. Moc vám všem děkuji za podporu a povzbuzení!

Hlavním hrdinou knihy je holoubek Toníček, který zažívá spoustu dobrodružství.

Detaily

Jsou to příběhy holoubka Toníčka.

Byla jedna maminka holubička s tatínkem holubem a měli se moc rádi. Netrvalo dlouho a narodil se jim malý krásný holoubek, dali mu jméno Toníček. Toníčka měl každý rád, protože byl vždy milý a hodný. Měl velké oranžové oči, šedomodré tělíčko, malý zobáček. A na hlavě nosil čepičku s vrtulkou.

Jednoho dne vyzvedl dědeček Toníčka ze školky už brzy po obědě. Šli společně do hračkářství, aby si Toníček vybral dárek ke svým narozeninám. Nakonec koupili balon a vojáčky. Toníčkovy narozeniny se blížily. Maminka řekla, že pro Toníčka uspořádá oslavu, na kterou si může pozvat své kamarády. V den narozenin nemohl Toníček ani dospat a moc se těšil na dárečky, které mu kamarádi donesou.
Maminka oslavu připravila na zahradě, kterou vyzdobila lampiony a balonky. Upekla krásný sladký dort, na kterém si všichni pochutnali. Maminka také pozvala klauna, který Toníčka a jeho kamarády bavil svými kousky. Všichni se smáli, dováděli a celá oslava se jim moc líbila. Toníček dostal kupu dárečků – autíčka s autodráhou, lego stavebnici, fixy a pastelky. Stavebnici z lega si moc přál a téměř každý další den si ji chtěl s maminkou a tatínkem stavět. Maminka při oslavě fotila. Udělala mnoho fotek a Toníček je pak rozdal i kamarádům, aby měli památku na ten krásný den. Když se začalo stmívat, hosti postupně odcházeli a Toníček trošku pomohl mamince uklidit. Byl po oslavě tak unavený, že se rychle vykoupal a šel spát do postýlky. Hned, jak si lehnul, usnul. Byl to pro něho náročný, ale moc krásný den.
Měly jste, děti, také někdy narozeninovou oslavu s kamarády?

Kdo jsme?

Alena Dohnálková - autor. Toto je moje první kniha, kterou vydávám. Původní profesí jsem prodavačka. Po mateřské dovolené jsem si splnila dětský sen a mám již deset let svůj kadeřnický salón. Před rokem jsem objevila touhu napsat knihu pro děti. Nyní pracuji na jejím vydání. Moc mne to baví a těším se, až bude knížka na světě. Také ráda cestuji a poznávám nové lidi. Svým příkladem je chci inspirovat, že i oni si mohou plnit své sny.

Oslovila jsem na ilustrace Lucii Ramos Reis, DiS (Lucillu), která žije kosmopolitním životem se svým manželem a dětmi v Portugalsku. Vystudovala textilní design a arteterapii v Brně. Vyučovala malbu na Erlangensko-norimberské univerzitě a pracovala pro divadlo v Norimberku. Ilustrací dětských knih a šitím hraček se Lucilla zabývá okrajově ve svém volném čase. Na plný úvazek se věnuje své inspirativní a kreativní textilní kariéře.

Proč to děláme?

Přeji si, aby se kniha líbila hlavně dětem, u kterých chci touto cestou rozvíjet lásku ke čtení. Knížku si mohou číst s maminkou, tatínkem nebo prarodiči. Já sama velice ráda vzpomínám na chvíle, kdy jsme si na chatě s babičkou a dědou vždy po obědě četli. Když jsem byla malá, četli oni mně, později jsem už četla já jim. Prožívali jsme spolu při čtení nezapomenutelné chvíle, na které dodnes velmi ráda vzpomínám a přeji podobné hezké zážitky i vám.