Česky
English
Slovensky
Máme třetinu času za sebou, jsme redakčně ve třetině knihy a máme od Vás víc než třetinu peněz!
Moc Vám Všem děkujeme!
Hanka a Ondřej
***
V tebe věřím, má duše. . . . to druhé, co Já jsem, se nesmí sklánět před tebou,
A ty se nesmíš sklánět před druhým.
Pojď se se mnou válet v trávě . . . . povol tu záklopku v krku,
Nechci po tobě slova, hudbu ani rýmy . . . . službu nebo kázání, ani to nejlepší
Mám rád, když jenom šumí tvůj hlas
Vzpomínám, jak spolu ležíme v průzračném letním ránu;
Pokládáš mi hlavu na stehno a něžně se ke mně vineš
A rozepínáš mi košili na hrudi a noříš jazyk do obnaženého srdce,
A natahuješ se tolik, až se dotýkáš mých vousů i mých nohou.
Kolem se rozprostřel mír a radost a poznání, co překlenou veškeré umění a úsilí na zemi;
A vím, že ruka Boží rozdávala dříve než ta moje,
A vím, že duch Boží je můj nejstarší bratr,
A že všichni muži, kteří se narodili, jsou mými bratry . . . . a ženy sestrami a milenkami,
A že kýlem stvoření je láska;
A že na polích je bezpočet listů, pevných i povadlých,
A mravenců v krůpějích pod nimi,
A práchnivějící mech na ohradách a hroudách kamení a černé bezy, hroty divizny a líčidla.