Všechno, co si myslíš, že víš, je jen šum
Každej den ti někdo říká, co je pravda.
Politik, algoritmus, přítel, co sdílí graf s pocitem, že rozumí světu.
A ty přikyvuješ, protože mozek si žádá jistotu.
Ale jistota je jen droga s krátkým poločasem rozpadu.
Já píšu o okamžiku, kdy ti dojde, že nevíš nic.
Kdy se ti rozsype jazyk, kterým jsi popisoval realitu.
A zůstane jen dech, chlad, a ticho.
V tom tichu není útěcha. Je poznání.
Ne pohodlné, ale pravdivé.
Kdo tu knihu čte, nečte příběhy.
Čte sám sebe — jak se bortí jeho mapa světa a pod ní vychází čistá, nepojmenovatelná věc: vědomí.