Když Primo četl zakládající listinu, vždy se musel smát. Rád se procházel podzemními chodbami, které byly vybudovány pod městem. Byla to spleť temných uliček, labyrint, kterým mohl projít jen ten, kdo měl jeho věrnou mapu. V opačném případě se v labyrintu beznadějně ztratil. Uličky byly vybudovány tak, že když jste kráčeli vzhůru, měli jste pocit, že kráčíte dolů, když jste kráčeli směrem ven, ve skutečnosti jste se nořili hlouběji a hlouběji do spleti uliček labyrintu. Bludiště bylo plné lidských a zvířecích kostí a lebek. V různých zákoutích se nacházely mučící nástroje, ve kterých ještě visely vybělené lidské kostry. Na jiných místech zase byl na hliněné tabulce vytesán nápis „Blížíš se k branám horkých pekel“.
Když Primo poprvé procházel tímto místem, byl přesvědčen, že se odsud živý nikdy nedostane. Jeho otec mu v souladu s tradicí předal i malý sáček s čočkou, který měl použít když bude nejhůř. Když procházel tímto místem, sáček s čočkou mu přišel jako špatný žert. Za každým rohem čekal čerta, démona či jiného tvora, který ukončí jeho život na tomto hrozném místě. Když už měl pocit, že tajná komnata je přímo před ním a že snad našel to místo, které hledal, zjevil se před ním odporný tvor. Bílý duch, namísto obličeje holá lebka, zahalená bílou kapucí. Primo neváhal a okamžitě tasil meč. Strachem téměř nedýchal. Zaútočil na tvora, ale přes toho meč jen přešel.
„Neprojdeš dál! Tady Tvá cesta končí. Vrať se domů! Ještě jsi nedozřel na to, abys mohl číst Listinu,“ oznámil mu duch a postavil se mu do cesty.
Primo posbíral veškerou odvahu a řekl: „Nic o mně nevíš! Nebudeš mi říkat, co mám dělat a co ne,“ řekl napůl odvážně a napůl bázlivě.
„Vím o Tobě všechno. Tvůj táta to byl chlap, toho jsem mohl pustit, aby tudy prošel, ale Ty jsi jen vylekaná holka, nikdy se nedostaneš k Listině! ... Nikdy z Tebe nebude král!“ vyprávěl květnatě duch.
„Nevíš nic! Nech mě přejít!“ zakřičel Primo, ale neznělo to jako rozkaz, spíše jako křik vyplašeného dítěte.
„Vidíš, nemáš žádnou autoritu. Nikdo Tě nebude poslouchat!“ vysmíval se mu duch. „Nikdy se nemůžeš stát králem! I Tvá matka to věděla, že jsi nehodný, proto zemřela hned jak Tě porodila. Nechtěla zažít to zklamání. Vidět, jak z Tebe vyroste chudák, který se nemůže stát králem, protože je zbabělec,“ pokračoval duch.
Na Prima toho bylo příliš mnoho. Spadl na kolena a rozbrečel se. Nezvládl to. Od malička se bál toho okamžiku, kdy bude muset vejít na toto místo. ... V kapse nahmatal sáček s čočkou a měl chuť se rozbrečet ještě víc. ... Snad čočka odstrašuje duchy?! Primův pláč začal přecházet do smíchu. Měl pocit, že šílí. V této beznadějné situaci, se mu všechno začalo zdát směšné. Nemohl si pomoci. Všechno je to směšné. Jeho život skončí takto směšně. Ne hrdinsky v boji při obraně svého města. Ani jako starý král, který se odebere do říše předků po letech dobré správy svého města. Ne, on zemře tady. V této tmavé díře zemře strachem...
Primo se přestal smát. To tedy ne! Takhle to neskončí! Tady ještě nepřišel jeho konec! Vzchopil se Primo.
„Otec mi dal sáček s čočkou,“ obrátil se na ducha.
„A?“ Zasmál se duch. „Budeme si vařit polévku?“
„Kolik zrnek čočky je v tom sáčku?“ zeptal se Primo.
„Cože?“ Vyhrkl duch. „Co mě potom, kolik je tam zrnek? Tady jsme teď pro jiné věci. Tady jsme proto, že Ty nezvládneš svůj úkol!“ snažil se vrátit k tématu duch.
„Já jsem je nespočítal,“ řekl Primo. „Nevím kolik jich tam je. Ale Ty o mně víš všechno, takže určitě víš, i kolik zrnek čočky mám v kapse. Tak mi to řekni!“ rozkázal Primo.
„Nevím, nezajímá mě to,“ odpověděl duch a chtěl ještě cosi dodat, ale Primo mu skočil do řeči.
„Jsi Ty ale zvláštní duch, když víš jen to, co vím já!“ zvolal Primo a vydal se směrem ke komnatě. Duch se mu chtěl postavit do cesty, ale začal se rozplývat. Primo zasunul svůj meč, přešel přes ducha a ten se úplně ztratil.
Primo vešel do komnaty a vzal do rukou Listinu, pro kterou si vytrpěl všechno toto příkoří. Tato krátká chvíle jeho života tak hodně změnila. Byl úplně jiný. Dospěl za několik hodin pobytu na tomto místě. Cítil se silnější. Cítil se odvážnější a cítil, že je připraven spoléhat se sám na sebe. Nečekat podporu zvenčí, ale vždy najít v sobě potřebnou sílu, provést to, co je třeba provést. To vše změnila cesta bludištěm za touto Listinou. Byl zvědavý, co v ní najde. Vzal ji do ruky a rozbalil. Stálo tam:
....... 🤷♂️🤷♂️🤫🤫 ......
To tam nestálo, ale pokud podpoříš vydání románu Fionn, dozvíš se co tam stálo. 
Na fb je delší ukázka. Tuto jsem musel zkrátit na pět tisíc znaků (maximální délka novinky).
Česky
English
Slovensky
Včera večer jsem od grafika dostal do rukou první návrhy vnitřní úpravy knihy.